Péca na rybách, povídání rybáře začátečníka

Co mě potkalo v roce 2018











To to letí. Ani jsem se nerozkoukal a už zase vyplňuju, proškrtávám povolenku a letím na Rybárnu. Chtěl bych tu opět po roce jen krátce shrnout, co jsem zažil v roce 2018, abych si to zaznamenal dokud si to pamatuju. :)

Statistika

Sečetl jsem za rok 2018 celkem 72 vycházek. Na první pohled mi přišlo, že jsem u vody nebyl tolikrát jako vloni. Tak nějak jsem si myslel, že jsem se tomu tentokrát němel tolik času věnovat. Obzvlášť zjara, kdy jsem kvůli hromadě věcí v práci na ryby neměl čas. Při porovnání s rokem 2017 jsem ale zjistil, že jsem zapsal vlastně ještě o 4 vycházky víc, takže zdání mě trošku kalamlo. V každým případě jsem ale opět nejvíckrát navštívil domácí Labe 31 v Hradci a okolí. První vycházku jsem zapsal už 2. ledna a poslední tentokrát až 31. prosince, kdy jsem neodolal silvestrovskýmu sluníčku a šel s vláčkou obejít třebešský rameno. Se sezónou jsem se rozloučil pěknou štičkou. Celkem jsem v roce 2018 zapsal pouze 3 ryby. Dvě štiky a candáta. Na pěknýho kapra, kterýho bych si chtěl vzít jsem nějak neměl kliku. 

Revíry

Nejvíc jsem se opět vyskytoval na hradeckým Labi 31. Druhou přičku pak drží za rok 2018 Labe 30 a moje oblíbený místo kousek pod Vysokou. Tam to mám rád a pokud molo z palet vydrží ještě příští sezónu, určitě na tenhle flíček nehodlám zanevřít. Zahájení proběhlo tradičně na Orlici na Mlejnku. Tam to mám v zimě hodně rád. Tedy hlavně když nefouká. Na podzim mě odtamtud vítr dokázal jednou i vyhnat. V roce 2018 jsem taky několikrát zavítal na Orlici kousek výš proti proudu. Chytal jsem několikrát v Blešně, kde je Orlice neregulovaná a kroutí se po loukách. Podařilo se mi tam natrefit moc pěkné říční ryby a pořídit krásné podvodní záběry v čistý podzimní řece. V létě jsem taky zavítal na Labe do Stanovic. S muškou jsem tam pokoušel okouny a pstruhy. Je to nádhernej úsek divoký řeky kousek od magickýho Kuksu. S kamarádem Hrobníkem jsme tam krásně zalovili v letním ránu a pak jsem se tam ještě několikrát zastavil sám. V dubnu jsem taky zavítal na feederovej sraz a zkusil si Labe v Brandýse nad Labem a s tatíkem jsme vedle naší pravidelný velikonoční otvíračky na Rozkoši, v záři navštívili soukromej kaprodrom na pískovně v Roudnici, což byl skvělej zážitek.  

Ryby

Nepočítám-li několik kapitálních kaprů a jeseterů z Roudnice, tak potom se z mého feederového cejnového a podoustvího standardu v roce 2018 vymykaly snad jen dravci. V létě jsem je hodně pokoušel. Vždycky spíš pasivně v kombinaci s jedním feederem jsem měl nahozeno vedle i kousek té rybky a doufal, že se ukáže nějaká ta štika. Ukázala. Jednu jsme měli ke štědrovečerní večeři a dokonce se mi podařilo letos přemluvit i na dva candáty. I když to nebyli žádní obři, byli pro mě určitě rybama roku 2018. Z mých nesmělých muškových pokusů na Labi ve Stanovicích pak vzešlo několik úlovků v podobě pidi okounů a dvou duháků standardní velikosti. 

Technika a náčiní

Naše společná dovolená v září s tatíkem na Roudnici byla kaprová a já si musel půjčit od kolegy Vojty druhej kaprák, protože jako feederař disponuju pouze jedním. Vyšlo to ale nakonec všechno skvěle, prut jsem Vojtovi pořádně prověřil na kaprech 10 kg plus a v pořádku vrátil. 

Valnou většinu roku jsem se ale věnoval svýmu oblíbenýmu feederu. Feederování mě pořád ještě nepřestalo bavit a přineslo mi i v roce 2018 celou řadu zajimavejch úlovků. Pokoušel jsem se různě variovat mezi klasickou průběžnou montáží, jemňoučkým pater nosterem v Brandejse až po bez-bižuterijní pater noster od guru Gábora Dome z maďarska. Tahle montáž  mě hodně zaujala zejména svojí jedoduchostí ji uvázat a tím, že se nemotá a neobsahuje opravdu ŽÁDNÉ slabé součástky typu obratlíků či karabinek, ve kterých se obvykle montáže trhají. Na vánoce jsem si udělal radost a nechal anglickýho Santu, aby mi přivezl jeden šperk do mojí feederový rodiny. Rozšířil jsem svůj prutovej arsenál o jemnej profi kousek Drennan Accolyte Ultra Feeder a už se moc těším až ho otestuju ve studený vodě.  

Několikrát jsem byl ve Stanovicích provětrat i svůj starej, Jendou repasovanej mušák, čímž jsem si splnil jedno ze svých rybářskejch předsevzetí, který jsem si určil na začátku roku 2018. Zážitek to byl skvělej. Určitě to chci zopakovat i v roce 2019.  

Samostatnou kapitolou v roce 2018 byly moje pokusy o podvodní videa. Podle ohlasů na youtube, na blogu i na stránkách nafeeder.cz můžu říct, že vidět ryby pod vodou jak se chovají okolo nástrahy byla zajímavá zkušenost i pro ostatní rybáře. Na videích z vody se dala naučit celá řada věcí. Například jakou roli hraje správné uvázání poloplovoucí nástrahy pod háčkem, jak to vypadá a co se děje, když dopadne krmítko plné šrotu na dno, jak si malé ryby dokáži poradit s živou nástrahou v podobě žížaly, nebo jakou roli ve vnadění hraje pevná návnada např. pelety. Mám v zásobě další záznamy i nápady, co ještě dál zkoumat, takže svůj blog možná postupně změním na vlog :) 

2018 za námi, ať žije 2019

No, začátek letošního roku 2019 brzkýmu zahájení sezóny moc nepřeje. Když není venku dešťová nebo sněhová plískanice tak mrzne. Navíc ta tma ve 4 odpoledne mě ubíjí. Letos vyrazím otevřít sezónu zřejmě trochu později než vloni. V každým případě se ale moc těším, co mi přinese. Rád bych se letos zkusil trochu víc věnovat cílení lovu. Chci si zkusit cíleně obměňovat návnady, nástrahy a montáže a zkoumat jaké ryby mi je budou brát. Stejně jako vloni bych rád znova vyrazil s muškou do proudu. Je to vynikající zkušenost, moc se mi to vloni zalíbilo. Čeká nás taky zjara s tatíkem další Roudnice. Tentokrát tam zkusím i něco pod vodou natočit. Snad se taky s klukama z nafeeder.cz dohodneme zase na nějakým jarním srazu. Podzimní nevyšel, ale zjara to určitě klapne. Jsem zvědavej, co mě zas novýho naučej. Vzhůru do toho a hlavně ať to letos tahá - aspoň tak jako vloni. 

 

Průměrná známka: 1,00

Komentář ke článku (0)

Léto s dravci

13.11.2018 NOVINKA Zprávy od vody, Trvalý odkaz









Letos v létě jsem hodně chodil chytat na Labe. Na svůj oblíbenej flek, kus za město, kde je Labe už divočejší. Voda byla v létě hodně nízko a počasí horký. Místo mám hezky ve stínu a večer, když jdu na ryby po práci nepere mi tam slunce do obličeje. Nahazuju vždycky feederem do proudu anebo do zátočin u břehu, kde proud vytváří malý tůně. Letos, podobně jako vloni mi tu braly především pěkný podoustve, tu a tam větší cejn, zřídka i kapřík. V horkým počasí se ale s železnou pravidelností těsně před soumrakem vždycky dostavila dravčí hostina. Směs, kterou krmím přiláká samozřejmě hromadu malejch rybek, ouklejí, plotic, cejnků a podouství a jakmile udeří dravčí hodina, začne se okolo mýho krmnýho místa čeřit voda. Řek jsem si, že to zkusím využít a spolu s běžnou feederovačkou nastražím vedle i na dravce.  

Na dravce jsem zatím chodil vždycky jen cíleně na podzim s vláčkou. Zadařilo se mi takhle už pár pěknejch štiček a okounů a pro podzimní krátký vycházky je to fajn téma. Tentokrát jsem to zkusil trošku pasivnějc a k aktivnímu feederu přidal ještě svůj krátkej kaprák, na kterej jsem spolu se zátěží přivěsil i kousek mrtvé rybky, nebo někdy i celou, jako nástrahu. Takovouhle vycházku jsem zpravidla vždycky zahájil tím, že jsem si na maličkej splávek a pidi háček s cervikem nachytal do kbelíčku několik nástražních rybek. Většinou 2 nebo 3 malé oukleje na ten večer stačily. Okolo břehu se jich hemžily hejna a připravit nástrahu na večerní vycházku netrvalo nikdy víc než pár minut. Sestavu jsem položil většinou podle břehu, nebo trochu stranou od hlavního proudu a taky stranou od místa, kam jsem nahazoval feederovej prut, aby se mi nemotaly silony. 

Protože jsem feederem krmil jiný místo, osvědčilo se mi na sestavu s rybkou místo jednoduchýho olova zavěsit feederový krmítko a napchat ho směsí, kterou jsem vnadil na feederu. Snažil jsem se tím přilákat nějakou drobotinu a s ní i dravce. Jako signalizátor záběru jsem před špičku kapráku připnul malý kulatý číhátko, povolil brzdu a čekal na pořádnou jízdu. Jakmile se číhátko začlo chvět, byla to předzvěst poctivýho záběru. Prostě, když už štika hejno krmící se drobotiny našla, našla i moji nástrahu a většinou ji nijak extra dlouho neochutnávala nebo nezkoumala. Prostě po ni chňapla.  

Frekvence záběrů nebyla samozřejně zdaleka taková jako na vedlejším feederu. Ale když už se číhátko pohnulo, byl z toho většinou jistej úlovek. Nejčastěji jsem lovil štiky. Většinou menší. Nástražní oukleje jsem měl ve velikosti tak kolem 10 cm. Největší štika, kterou se mi v takhle podařilo ulovit měla lehce přes 60 cm délky. Několikrát se o nástražní ouklej pokusil i tloušť. Vytáhl jsem myslím 3. Největší okolo 50 cm. No a mým zlatým bonusem letošního léta byly dva candáti těsně za sebou, kteří oba zabrali snad během 5 minut po nahození. Jeden malej, přibližně 45 cm a druhý větší, těsně pod 60 cm délky. 

Přišlo mi zajímavý, že candáti narozdíl od štik zabrali přímo z prostřed řeky, z proudu, kam se mi podařilo nahodit více méně omylem. Štiky se vždycky chytře stahovaly za kořistí ke břehu, kde viděly hejna malejch rybek okolo krmítka. Candáti prostě při čištění dna narazili zrovna na mou nástrahu :) Nikdy předtím jsem tu candáta neulovil a ani jsem snad nevěřil, že tu nějací můžou bejt. Tihle dva byli určitě mejma rybyma letošního roku. 

Svoje letní vycházky s feederem jsem letos doplnil pokusem o lov dravců na těžko. Zaznamenal jsem kupu krásnejch záběrů. Hodně se mi jich podařilo proměnit. I když jsem nepoužíval žádný brutální montáže s troj nebo dvoj háčkama a lankama, přesto jsem si vědom, že kupa rybářů lov na mrtvou nebo živou nástražní rybku neuznává a možná mě řada z vás za to bude kamenovat. Ale pro mě to byl prostě pokus o to, jak se spolu s aktivním feederováním podívat i na další druhy ryb. Další sonda do místní vody. 

Teď na podzim, kdy už dny jsou kratší a počasí chladnější, jsem se vrátil k přívlači a obcházím slepý labský ramena zase s gumovejma nástrahama. Musím uznat, že i to má svoje kouzlo. 

 

Průměrná známka: 1,50

Komentář ke článku (0)

Jen pelety

2.11.2018 NOVINKA Zprávy od vody, Trvalý odkaz

Je už pravej podzim a pěknejch slunečnejch dní ubejvá. Je brzy tma a na ryby už to po práci nejde. Jen sem tam se dostanu na obchůzku s vláčkou kolem slepejch ramen tady v Třebši. V jednom z posledních pěkenejch podzimních slunečnejch dní jsem vyrazil na Labe s feederem a s kamerou. Chtěl jsem v posledním podzimním sluníčku zachtit ještě nějaký pěkný obrázky toho, co se děje v řece okolo háčku. 

Tentokrát jsem ale rezignoval na sypkou krmnou směs a jako návnadu i nástrahu vzal jen červený rybí pelety. Když jsem na svým posledním videu z Orlice viděl, jakej poprask způsobilo krmítko se šrotem okolo lovnýho místa, kolik maličkejch rybek okamžitě připlavalo dobrotu vochutnat, napadlo mě, co kdybych místo šrotu hodil do vody něco míň nápadnýho. Sice třeba míň nápadnýho na pohled ale o to víc voňavýho. Prostě něco, co bude pro malý ouklejky a cejny trochu míň zajímavý. Co se mi asi podaří natočit okolo hrstky voňavejch rybích pelet? 

Před kameru pod háček jsem zavěsil jednu peletu a jako návnadu poslal do vody na háčku dalších šest pelet navlečenejch na PVA šňůrce. Zajímalo mě, jestli tuhle kupičku ve vodě vůbec ryby najdou. Který ryby přijedou pelety ochutnat, a jestli bych vůbec s takovou strategií minimalistickýho vnadění moh slavit nějakej úspěch. 

K mýmu překvapení se ryby objevily okolo nástrahy poměrně záhy. PVA šňůrka se rozpadla a tak první tloušti, který asi cejtili rybí smrad z pelet na hodně daleko, začli hned ochutnávat. Tloušti doráželi na pelety dost vehementně a po několika jejich  nájezdech vnadící peletovej řetízek totálně rozmetali. Malí cejni a oukleje proplouvající okolo nechali pelety bez povšimnutí. Přikládám to hlavně velikosti návnady. Naopak takřka okamžitej tlouští zájem o pelety přiládám tomu, že jsem zvolil rybí příchuť pelet. Ta tloušťům podle všeho hodně voní. Peletovou kupičku dokonce vyčmuchalo i několik kapříků. Na videu je hezky vidět jak se kapři pomalu sunou k místu s peletama a cestou filtrujou dno, co ještě dobrého by cestou mohli najít. 

V Labi byla ten den dost špatná viditelnost, a to i přesto, že venku byl poměrně pěknej, slunečnej podzimní den. Sluníčko už je přeci jen nízko a tolik vodu už neprosvítí. Navíc v porovnání s videem z Orlice byla na místě, kde jsem lovil v Labi větší hloubka. Nahazoval jsem nástrahu s vnadícím řetízkem pelet na různý místa v řece. Jednou víc ke břehu, do mělčího místa a pak zase spíš k prostředku řeky do proudu. Na videu je to znát právě rozdílnejma světelnejma podmínkama. Voda v mělčích partiích je jasně průzračnější a viditelnost lepší. 

I v mělčích místech kapři dokázali najít věneček pelet a pár pelet vhltli. V jednom místě videa je vidět dvě ryby s podlouhlým tělem, které proplouvají nad nástrahou. Nechaj ji bez povšimnutí, ale nejsem si jistej, co je zrovna na tomhle záběru za ryby. Tady v Labi bych čekal podoustve. Tloušti to nebudou vzhledem k tvaru tlamek. Zdálo se mi jako kdyby měly okolo nich malé vousky. Pak by to snad mohly bejt parmy? To by teda byl objev. Na parmy se mi tu snad ještě nepodařilo narazit. 

Jako závěr ze svý poslední video vycházky s peletama můžu potvridt, že větší, aromatická nástraha v podobě pelet (ale dokážu si představit i kuličky boilies nebo fermetovanou kukuřici) spolehlivě dokázala odfiltrovat drobotinu, která mi posledně neustále postrkovala nástrahu po dně a ne a ne pořádně ohnout špici. Na videu je vidět i jasnej záběr, kdy tloušť i kapr vezmou návazec s peletou a upalují s ním pryč. Oba záběry zůstaly neproměněný jen a jen kvůli zpomalenosti rybáře :) I tak, ale byla vycházka poučná, hlavně doma, když jsem pak zkouknul pořízenej záznam. 

Podzim už mi asi letos moc příležitostí k rybačce nedopřeje. Změnil se čas na zimní, což znamená, že z práce chodím domů za tmy. A to už se určitě k vodě nedostanu. Tak mám pro sebe a pro všechny, kdo čtete můj blog aspoň pěkný rybí video ;) 

 

Průměrná známka: 1,50

Komentář ke článku (0)

Na návštěvě v řece

2.10.2018 NOVINKA Zprávy od vody, Trvalý odkaz

aneb podzimní tanec říčních rybek

Počasí je exkluzivní. Teplota tak akorát, slunce, nádherný podzimní barvy. Když to vidím za oknem z kanclu, strašně se mi tam nechce trávit takovejhle pěknej den. Radši bych byl někde u vody. Aspoň na chviličku odpoledne po práci vyrážím, když to jenom trochu jde. Jen to brzký stmívání, to mě neba. Ne, že bych se u vody bál, ale přeci jen na špičky večer není už moc dobře vidět :)

Ve čtvrtek jsem šel na Orlici. Měl jsem vyhlídnutý místo na malý písčině, kam se lidi z vesnice choděj v horku koupat. Přes léto se mi tam nechtělo bojovat s plavcema o místo, a protože ve čtvrtek už bylo na plavání přeci jen trochu chladno, našel jsem tohle místo prázdný. Voda krásně čistá, pěkně studená, sluníčko se do ni ale opíralo a na pláži bylo příjemně. 
Úsek je to proudnější, úzkej a za písčitou pláží se rozlévá do širší řeky. Připravil jsem si kameru a nahodil ji do vody spolu s nástrahou. Z prosluněný, studený podzimní křišťálový vody vznikly moc pěkný záběry. 

Za kameru jsem uvázal krmítko napěchovaný šrotem s trochou červů a pod háček zavěsil panáčka z malých boilies. Jen z toho důvodu, aby byla nástraha pod vodou dobře vidět a aby je nezhltla každá maličká rybka proplouvající zrovna kolem. Jako reakci na svoje poslední video z Labe jsem dostal i požadavek, abych zkusil natočit místo boilies na háčku taky žížalu. V druhý části videa si můžete nastudovat reakci ryb na menší živou nástrahu. 

Z mojí dvouhodinový vycházky vzniknul krásnej studijní materiál nejen o tom, jaký ryby v Orlici v divočejším proudným úseku žijou, ale i o tom jak funguje zakrmený místo nebo jakou roli může mít velikost či charakter nástrahy na četnost nebo způsob záběrů. 

Na videu si můžete všimnout hejna ouklejek, který pravidelně připlouvá omrknout voňavej šrot a červy, a pak se zase rychle rozprchne, když je přijede zkontrolovat dravej okoun. O panáčka boilies se taky pokouší plotice či cejnci malí, zatímco ouklejky barevnejma kuličkama spíš strkají po dně. Žížala je ale mezi nima populární. Různě si ji pohazujou a snaží se z ní kousek odkousnout. Plotice vypadají nedůvěřivě a nejdřív nástrahu několikrát okouknou než se pokusí ji vzít. Podoustve nejdřív šmejdí kolem a sbírají velkou tlamou ze dna kousky šrotu a červů. Tu a tam se ukáže i jesen nebo tloušť a rozežene hejno ouklejí kolem nástrahy. 

Trochu jsem se nechal unýst a video má skoro 9 minut. Takže pokud se vám nechce studovat chování ryb nebo přemejšlet nad nástrahama a návnadama, můžete si video pustit na velký televizi v obýváku třeba místo akvárka - takový malý slow TV. Viditelnost byla ve čtvrtek fakt skvělá a tanec rybek v čistý vodě je prostě uklidňující. 

Příště zkusím zakrmit jenom peletama, bez šrotu a uvidíme, jestli se na kameře neukáže taky třeba něco většího. 

 

 

Průměrná známka: 1,00

Komentář ke článku (0)

S muškou na Labi

25.9.2018 NOVINKA Zprávy od vody, Trvalý odkaz






Tak jsem to konečně oprášil. Když vloni táta vyklízel garáž, hodil na mě zelenej vojenskej chlebník a v něm starej podběráček s kšandou přes rameno, cívku silonu z roku 2000 a krabičku od bonbonů Energit s několika muškama a strčil mi do ruky můj starej, zaprášenej, za mý první prachy z brigády v pekárně zakoupenej muškařskej prut. Jó byly to časy. Po škole šup do maskáčů a na Pionýru po dědovi honem k řece do Bražce. Tam oblíct gumový protichemický kalhoty z vojenskýho výprodeje a s chlebníkem přes rameno honem do proudu bičovat Metuji.

Rozumějte, nebyl jsem nikdy žádnej muškařskej odborník. S muškováním jsem tehdá začal, protože mě nebavilo obcházet Metuji jen s třpytkou. Navíc když jsem viděl jak krásný potočáci a lipani sbíraj mouchy z hladiny a na moje třpytky kašlou. Muškařina je vysoká škola rybařiny a já do ni za svou krátkou teenagerovskou rybářskou kariéru jen lehounce nakouk. To můj kamarád Jenda to byl vždycky jinačí muškař. To je pan muškař do dnes. Onehdy, když jsme spolu byli na Lípě chytat kapry, mohl jsem se s ním možná rovnat a se svejma feederama jsem ho snad i přechytal, ale muškařina? To bych si netrouf se vedle něj ani postavit k vodě :)

Když jsem si vloni to svoje starý nádobíčko přivez do Hradce, okamžitě jsem si řek, že to opráším a zkusím jestli mě muškování neomrzelo. Hned jsem si taky vzpomněl na Jendu a obratem ho zaúkoloval, aby mi prut s navijákem uved zpátky do provozuschopnýho stavu. Jenda zkouknul šňůru a k mýmu překvapení konstatoval, že po víc jak patnácti letech nečinnosti ji nenavrhuje vyměnit, ale že jen ustříhnul poslední metřík a navázal šikovný očko na návazaec a tím to je vlastně ready. Přidal mi dokonce několik mušek ze svýho arsenálu na vyzkoušení. Byl jsem vlastně připravenej.

Přesně jsem věděl, kam s repasovaným mušákem vyrazím. Letos v létě jsem se konečně na dvě muškařský vycházky dostal. Labe v okolí Kuksu má podle řádu speciální dravčí režim, jen s umělejma nástrahama. Vine se údolím, kde má krásný divočejší i klidnější úseky. Ideální místo na moje nesmělý muškování po 15 letech.

Dorazil jsem brzy ráno k vodě, kde už na mě čekal kamarád Hrobník. Zabroděnej v proudu pokoušel okouny a pstruhy se třpytkou. Nasoukal jsem se do prsaček, navázal podle Jendovejch instrukcí muškovej dvounávazec a na jeho radu osadil dvěma potápivejma broučkama se zlatou hlavou.

S Hrobníkem jsme pomalu postupovali po proudu dolů. Hrobník se mi občas ztratil v roští na břehu, pak jsem ho zase o sto metrů dolejc potkal v proudu. Pouštěl jsem potápivý broučky s proudem mezi šutry. Pak zase vytáhl z vody a frajerským typickým smyčkovitým pohybem nad hlavou je položil zase o pár metrů jinam a nechal plynout s vodou. Heh, smyčka nad hlavou je asi s potápivejma nástrahama zbytečná, ne? Ale co, to mi právě k muškování patří. To rozhoupnutí nástrahy nad hlavou, osušení kapek vody z těla mušky a její elegantní položení na vodu s typickým obloukem šňůry na hladině. Asi trochu póza, že jo? :) Pro mě typickej pohlednicovej obrázek rybaření v divoký vodě, který jsem si dlouhejch patnáct let nezkusil. Moc jsem si ten svůj muškařskej návrat ten den užíval.

Netrvalo dlouho a přišly i první úlovky. Voda nebyla úplně průzračná, a tak jsem ani s polarizačníma brejlema moc ryb ve vodě nezaznamenal. Ale moje nástrahy byly ten den populární u místního okouního dorostu. Několik okounů se mi podařilo přemluvit v klidnějším úseku řeky i mezi balvanama. Pak jsem se prodral roštím do místa s popadanejma stromama, odkud se mi podařilo vytáhnout dva pěkný duháky. Skvělej pocit to byl s bojovným pstruhem na konci měkkýho muškařskýho prutu. Nahazovat ze břehu mi moc nešlo a muškovej dvounávazec se mi co chvíli zamotal do větví okolního porostu, a tak jsem se přesunul zpátky do vody.

To ráno jsme s Hrobníkem strávili ve vodě dobrý 3 hodinky a Hrobník zářil štěstím, jak pěkně si na vláčku zachytal. Vytáhnul hromadu malejch okounů a několik moc pěknejch duháků. Moje skóre bylo slabší, ale i tak vycházka splnila, co jsem od ní čekal. Cvik v ovládání mušáku jsem sice za těch patnáct let trošku ztratil, ale za pár minut v proudu už jsem ho měl zpátky v ruce. K mýmu překvapení jsem ani moc neváznul ve větvích stromů na břehu a žádnou mouchu jsem neutrhnul.

Bylo to fantastický. Jaká příjemná změna od statickýho feederování. Začínal krásnej letní den a okolní realita, pohledem z prostředka proudu Labe se smyčkou muškařský šňůry nad hlavou, byla najednou nějak jiná - klidnější. Na podzim se určitě musím vypravit znova.

Průměrná známka: žádná

Komentář ke článku (0)

[ První | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | >> | Poslední ]

Co chci tímhle blogem říct?

Tohle je povídání rybáře začátečníka. Ačkoliv k mistrům petrova řemesla mám daleko a leckdy mám pitomý otázky, nejsem žádnej rybářskej světaneřád a k vodě nechodím, abych ji plundroval. Na ryby si chodím odpočnout a mlčet. Jestli tě zajímá, co jsem tam zažil a co jsem se tam naučil, jseš tu správně.