Nevím jestli je to zrovna nejvhodnější název pro článek, kterej se chystám napsat. Ale facebookový příspěvky s hashtagem #LetniFormaJakoHrom mě letos v létě fakt bavily. Je to asi to, co si z letošního léta budu pamatovat, protože jinak bych si tuhle sezónu mohl ze svýho rybářskýho životopisu s klidem škrtnout. O nic bych nepřišel. 

Léto 2020 se ze zpětného pohledu jeví přeci jen trošku normálnějc než to šílený jaro s čínskou chřipkou a ještě šílenější zima a vánoce. Snažil jsem se chodit k vodě, co to jen šlo. Většinou jsem navštěvoval svá oblíbená místa na Jesípku, na Labi a na Orlici ve městě. Na Jesípek jsem často brával jen krátkej proutek se splávkem a jel nalehko na kole. Klasika Jesípek. Hromada sumečků, tu a tam malej línek, nebo kapřík ze stulíků. To mě bavilo. S feederem bych asi co chvíli váznul někde o větve nebo o stulíky, ale se splávkem to byla zábava. 

Náš tajnej flek s molem zůstal bohužel celej rok zavalenej spadlým stromem a nějak jsme s kolegou Vojtou nenašli síly ho obnovit. Několikrát jsem navštívil místa okolo. Nezklamala. Zejména s odcházejícím létem to tam bylo fajn. Letos oproti loňsku léto dost propršelo. Korytem se tak často valilo tolik vody, že to s feederem nemělo cenu ani pokoušet. Ale přeci jen se mi právě nedaleko našeho mola v jednom takovým silným proudu docela dařilo. 

Sluníčko už bylo ten den spíš podzimní a foukal studenej vítr. Voda vysoko nad normálem. Možná i naše molo by bylo ten den pod hladinou. Seděl jsem nedaleko, asi o sto metrů dál po proudu od mola a feeder házel podle břehu, kde proud přeci jen tolik nehnal. Krmítko s česnekovou směsí říznutou chlebovou strouhankou si přeci jen pár ryb našlo. Mezi několika cejny a cejnky, které bych tu čekal, jsem zdolal i pěknýho půlmetrovýho kapříka. To byl v rozvodněným proudu moc pěknej souboj. A dokonce, a to nejspíš čirou náhodou, i na rohlík zaseknutýho bolena.  

Velká voda v řece v létě mě nutila navštěvovat nový místa nebo místa, kam často nechodívám. I několikrát během léta se stalo, že například k Jesípku se kvůli zvýšené hladině Labe nedalo vůbec dostat. Voda byla vysoko nad úrovní holínek. Obcházel jsem tak slepý ramena kolem Orlice - bez úspěchu. Párkrát jsem byl na Plačickým písníku. Tam se mi trochu dařilo až s podzimem. 

Byl jsem tam jednou o víkendu ráno, když se nad hladinou válela už taková ta hustá podzimní mlha. Zkoušel jsem podle břehu ulovit nějakou nástražní rybku, že bych se pokusil o dravce. U břehu se ale nehnula ani ploutev. Asi dvacet metrů ode mě měli dva chlapíci rozložené kaprařské ležení. Každej dva pruty na stojánku a co chvíli metali do rybníka kobrama a lopatkama boilies a kukuřici. Asi po půlhodince marnýho snažení o nástražní plotičku, jsem to vzdal a nahodil feedery s modrou česnekovou směsí na krmítku. Jeden method a druhej s průběžkou. Nejdřív to nevypadalo na nějakou velkou akci. Asi hodinku se nic nedělo. Pak se ale zvedla mlha, sluníčko začalo hřát do hladiny a to vyhnalo asi i kapry, aby se šli ještě naposled před zimou vyhřát. Začli mi brát k mému překvapení na prut s průběžkou. Na method ani ťuk. Ten už byl možná hozený moc daleko.  Průběžku jsem měl přibližně v poloviční vzdálenosti od břehu než měli nahozeno kolegové kapraři vedle. Během hodinky se mi podařilo zdolat pět kapříků. Spíš menších. Největší mohl mít k 50 cm délky. Chlapci vedle asi stražili na něco většího, ale žádnou akci jsem z jejich tábora neslyšel. 

Když byla voda na normálu, chodil jsem jsem na Labe. Zašel jsem párkrát pod Předměřickej splav. Taky na svoje kasický místo na Orlici ve městě za zimákem. Tam jsem natočil krátký letní video. Je na něm vidět hromada cejnů, kteří okamžitě větří voňavej šrot. Prakticky hned jak dopadne do vody, jsou u něj. Větší kuličku zkouší několikrát ukrást tloušti nebo kapřík. Jednoho se mi tam taky podařilo zdolat. 

Přátelé, co říct k mému rybářskému létu 2020. Krátce snad jen, že se mi v něm nedařilo o nic líp než za celej rok 2020. A to ani na peletu - tu červenou :) Rok 2020 bude ale i tak pro mě nezapomenutelnej. A o tom zase jindy. 

Komentář ke článku (2)

To je ale tužka! Neuvěřitelná tužka, co teď poslední dobou chytám. Nedaří se mi vůbec, ale vůbec nic. Kam přijdu, je to průšvih. Je to tak, musel jsem někde někoho pořádně namíchnout, protože jinak si neumím vysvětlit tu nehoráznou smůlu, co mám poslední dobou na rybách. 

Měli jsme naplánovanou s tátou dovolenou na Roudnici. Víkend před odjezdem, jsem ještě provětral feeder na Labi ve městě. Ani tady to ještě nenasvědčovalo žádnou blížící se agónii. Náznakem sice pro mě mohla být rodinka, která si přišla zrovna k místu, kde jsem seděl házet s dětmi do vody kameny a šišky. Když jedna proletěla asi dvacet centimetrů od mojí hlavy, otočil jsem se na ně s patřičně vypovídajícím výrazem ve tváři. Řekl bych, že to pochopili, omluvili se a přesunuli se sto metrů dál po proudu. Přímo v centru jsem ale vytáhl moc pěknýho kapřího chlapáka skoro k 60 cm délky. Druhý den jsme vyráželi s tátou na kapry na Roudnici. Dlouho jsem se už na tu dovču těšil. Opět vybaveni několika desítkami kil návnady, dorazili jsme do chajdy a nahodili. Když se do druhého dne na signalizátorech nic nedělo - rozuměj vůbec nic, ani náznak záběru, trošku jsme znervózněli. Obešel jsem místa okolo nás a ptal jsem se jak jim to okolo jde. Posádka o dvě místa od nás mi sdělila, že nic moc - za dnešek jen asi 8 menších kaprů kolem 10 kil váhy :-o To bylo znamení, že s naším flekem je něco špatně. Ano, bylo. Seděli jsme v parných letních dnech na místě nad největší hlubinou celého jezera. Smůla! Přesměrovali jsme tedy naše pruty a krmné zóny co nejvíc napravo, co nejvíc ke břehu, co jsme dohodili. Ani s touto změnou taktiky, ale žádná závratná změna nenastala. Za tři dny na pískovně jsme ve dvou zaznamenali pouze jediného kapra! Nic moc, vám řeknu. 

Nasazený standard z Roudnice mě bohužel od té doby provází vlastně kamkoli se vypravím. Tu a tam se sice naskytne nějaký záblesk naděje, jako byl třeba moc pěkný lín, kterého jsem vytáhl pod splavem v Předměřicích, ale vesměs moje poslední vycházky k vodě nejsou ničím, co by stálo za zaznamenání do blogu nebo něco, o čem bych chtěl psát domů. 

Zajel jsem se podívat na naše oblíbený místo, kam jsme vloni dost chodili s kolegou Vojtou. Projel jsem rozbahněným polem, po louce k našemu fleku a ejhle. Na námi vloni opravený molo spadl při jarních deštích strom. Molo totálně zavalené větvemi, palety rozesazené, místo zarostlý kopřivama a mlázím. No tak tohle bude chtít vydatnější brigádu než vloni. Navíc po bouřkách minulý týden sahá teď voda dobře 40 cm nad hranu mola. Hnědá voda se žene korytem. Ne, tady se teď opravdu chytat nedá. Kdoví jestli to ještě vůbec dáme dokupy. 

Něolik dní na to jsem vyrazil na Jesípek na kole. Osvědčené místo, řeklo by se. Bohužel jsem ale podcenil záplavy na horní Orlici, které zvedly i Labe pod soutokem, takže přístupové cesty k Jesípku byly přes metr zaplavené vzedmutým Labem. Sedl jsem si tedy na opačnou stranu slepého ramene. Fajn místo ve křoví. Nezaznamenal jsem přátelé jediný záběr! Jen těch slimáků nalezlých do kyblíčku s krmením, že mě napadalo jestli je třeba ryby také nežerou, že bych je začal nahazovat na háčku.

"Musíš na stojatou vodu", povídám si a vyrazil jsem na Rusecký písník. Obloženo auty. V každém volném místě rybář. "Takový nával, to tu ale musí náramně brát...". Věděl jsem o jednom místě v rákosí, kde jsem chytal vloni. Bylo tam volno. Nahodil jsem a za celé odpoledne jsem měl, hádejte.... nula záběrů. Klasický feeder s průběžkou, method feeder, kukuřice, červi, žížaly, rohlík, malé boilie... NIC!

"Tak zkus úplně nové místo", řekl jsem si a zajel na písník Pod Radary, který už na stránkách hradeckých rybářů není označen jako malá voda. Dlouho to tak bývalo. Už od pohledu málo navštěvovaná menší pískovna. Vyšlapaných míst jen pár, hodně rákosí a větví sahajících do vody. Tu a tam vykukuje nějaký ostrůvek. Zajímavé místo. "Pokud to bývala dlouho malá voda, ryby tu být musí", předpokládal jsem. Omyl. Dal jsem tomu dvě šance. Obě s nulou. A to nejen ve score úlovků. Rovněž s nulou ve score záběrů! 

Asi jsem se tím feederovým rybolovem namlsal, že se vždy alespoň něco na špičce děje. Tentokrát už několikátý pokus prakticky bez kontaktu. Co dělám špatně? Koho jsem kde naštval? Jestli tomu nedávám dost srdce, nebo nevím. Nepřipadá mi, že bych dělal něco nějak zásadně jinak, než jindy. Možná bych se někde měl vyplatit nějakým odpustkem. No tak třeba to bude tenhle článek. Achjo. Asi to chce prostě jen vytrvat. Jen co padne hladina Labe a Orlice po povodních zpátky do normálu, obejdu známý fleky a zkusím to tam. Já to zlomím!

Komentář ke článku (8)

Komentář ke článku (2)

Tak jsem si konečně našel chvilku, abych trochu shrnul svůj rybářskej rok 2019. Dal jsem si trochu na čas, ale přeci jen si tu to tradiční vzpomínkové okénko dovolím. 

Statistika

Ať počítám jak počítám, za rok 2019 jsem byl u vody 57 krát, a to je skoro o 20 vycházek méně než rok předtím. Předloni to byl jen můj pocit, že jsem tak často nebyl u vody. Vloni už to byla realita. Znovu jsem nejčastěji docházel na domácí Labe 31 a první vycházku jsem zapsal až 3. března. Poslední pak 31. prosince, kdy jsem vyrazil na umrzlej splav vláčet. Byla to teda pěkná klouzačka a rybu jsem neviděl. Celkem jsem v roce 2019 zapsal 10 ryb, z nichž vítězem byl fantastickej 4 a půl kilovej candát z Rozkoše. 

Revíry

Tradičně nejvíckrát jsem měl v papírech napsanej domácí revír Labe 31. Chodil jsem hodně na Jesípek. Párkrát jsem byl i pod Hučákem a na Pláckách. Několikrát taky na Správčáku. Revír Labe 30 je pak těsně v závěsu, a to především díky návštěvám našeho "tajnýho" fleku. Trošku jsme tam s Vojtou vloni vyspravili molo, ale nevím jak to přežije letošní zimu. Strom ze břehu se pořád víc a víc naklání do vody, takže možná už v roce 2020 tu budeme mít smůlu. Časně zjara a pak zase před vánoci jsem navštívil tradiční Orlici a několikrát přes léto na ni chytal i ve městě. Pár návštěv ve Stanovicích s muškou, pokusný výpravy na Labe do Pardubic a na Orlici pod Týniště, potom pětkrát Rozkoš a jarní vymrzlá výprava s tátou na Roudnici. Speciálním revírem byl pro mě vloni hradeckej Stříbrňák. Chytal jsem tam dvakrát zjara jako přípravu na method feederové závody, které se nakonec nekonaly. Ale i tak to byla zajímavá a fajn návštěva. Další speciální návštěva byla na Metuji v pekelským údolí, kde mi Jedna na mou rozlučku se svobodou domluvil jedno večerní chytání duháků. 

Ryby

Na kaprodromu v Roudnici to vloni zjara nebyla taková jízda jako rok předtím v létě. Ryby byly po zimě ještě dost ospalé, ale i tak táta chytil svýho životního kapra o váze 20 kg a já ještě o kilčo těžšího jesetera. Z roku 2019 si budu asi nejvíc pamatovat úlovek kapitálního candáta z říjnové Rozkoše. I když byl zaseknutej více méně náhodou, bylo to nádherný překvapení. Na Stříbrňáku mi zjara brali pěkní barevní kapříci. Moc hezky jsme si zachytali kapry i na Rozkoši v létě s Hrobníkem. Byl rád, že může nějakej ten úlovek taky doma prezentovat ženě. V záři jsme pak trefili fantastický kapří nedělní dopoledne s Vojtou na Plačickým písníku, kdy nám brali půlmetroví kapři na hod, že jsme nestihli ani rozložit druhej prut. Krásný jeseny a podoustve jsem tradičně potkal na "tajným" fleku. Tam je to jejich místo. V létě jsem pak vytáhl několik pěkných kaprů a pár obrovských cejnů u i na Správčáku. Chytání tady bylo fakt specifický. Obrovská hloubka, průzračná voda a chytání na délku prutu od břehu. Labskou sezónu jsem uzavřel slunečnou říjnovou nedělí na náplavce v centru města. Moc pěkný chytání s krásnejma říčníma kapříkama. 

Technika a náčiní

První ostřejší test novýho Accolyte Ultra Feederu jsem provedl na jaře na Stříbrňáku. Prut, ač velmi subtilní a slaboučký konstrukce, fantasticky vede a je extrémně citlivej. Použil jsem ho pak znova před vánoci na Orlici a zdolávačka kaprů s ním je skvělá. Nechal jsem se vyhecovat a přihlásil jsem se na method feederové závody, které se měly konat právě na Stříbrňáku koncem května. Nechtěl jsem podcenit přípravu, a tak jsem si koupil povolenku i na soukromej Stříbrňák, abych to tam všechno vyzkoušel. "Tréningy" byly moc fajn. Chytal jsem podle pravidel pouze na method krmítko s umělejma nástrahama a kapříci spolupracovali moc pěkně. Ze závodů nakonec z organizačních důvodů sešlo, ale i tak jsem si na Stříbrňáku pěkně zachytal. Většinu roku jsem k vodě nosil Preston medium Moster feeder a můj oblíbenej Mivardi Professional heavy feeder. Na Rozkoši i na Labi mi oba odvedly spolehlivej výkon. Na Roudnici jsem si opět půjčil Mivardi Nuclear Capr od Vojty, ale už jsem si řek, že si musím alespoň nějakou základní kaprařskou výbavu pořídit taky pro sebe. Tak uvidíme jak moc ji použiju v roce 2020. 

Moje muškařský místo ve Stanovicích jsem vloni navštívil bez Hrobníka, ale zato jsem tam při jedné ze svých návštěv domluvil svatební mejdan ve Šporkově mlejně :) Tak jako rybaření ve Stanovicích, i naše svatba tam proběhla skvěle, ale o tom jindy :)

Zkusil jsem si taky s Kubou lov na dírkách, čímž jsem vlastně začátkem ledna zahájil sezónu Ale bylo to teda jen krátký nedělní dopoledne na rybníčku za Rybárnou. 

2019 za námi, ať žije 2020

Zima je letos naprosto bez sněhu, mrzlo dohromady asi tejden. Na první pohled by se zdálo, že počasí rybařině přeje. Jo, jednou už jsem letos na rybách byl. Ale byla to spíš výjimka, kdy bylo víkendový odpoledne s troškou sluníčka a bez větru. Počasí je i tak dost na houpačce. Prší nebo silně fouká a v tom se mi přeci jen víkend u vody trávit nechce. Ještě je pořád moc krátkej den, abych mohl vyrazit v tejdnu po práci. Ale řádně otevřít sezónu se chystám tradičně na svoje narozeniny v půlce března, tak snad to půjde. Co se týče počtu vycházek, myslím, že letos skončím s ještě menším číslem. Chystají se na mě otcovské povinnosti a ty budou mít před rybařinou samozřejmě přednost. Věřím, ale že i na úkor menšího počtu vycházek mě něco pěknýho novýho čeká. Takže, ať nám zdraví přeje a ať to tahá i v roce 2020! 

Komentář ke článku (2)

No už jsem myslel, že rok 2019 uzavřu a proškrtám políčka v papírech. Jenže v předvánočním týdnu bylo tak pěkný, skoro až jarní počasí, že nejít k vodě by byla velká škoda. Sluníčko, teploty okolo 10 stupňů a vánoční dovolená, to všechno mě vyhnalo ve čtvrtek dopoledne na Orlici. Rozhodl jsem pro osvědčené jarní a podzimní místo a vyrazil na pravého vánočního kapříka.

Dvacetigramové krmítko bylo na jemnou špičku akorát. Zaklipoval jsem na přibližně 20 metrech gumičkou na cívku navijáku, nahodil 4 úvodní krmítka a usadil jsem se do křesílka. Když se po prvních 5 minutách se nic nedělo, přehodil jsem do stejného místa, obnovil kukuřici s červíkem a na druhý pokus už se zadařilo. Malý cejn předvedl na konec prosince poměrně slušný pohyb. Už zase letí krmítko s nástrahou zpátky do vody. Tentokrát jsem kukuřici vyměnil za malý kousek rohlíku na nitce. Tuhle nástrahu mám nejradši zjara, na podzim a v zimě. Vycvakávám si takové malinké rohlíkáčky přes zimu do zásoby ze zbylých den starých rohlíků. Usušené mi vydrží celý rok a nejvíc se mi osvědčily právě zjara a na podzim. 

Na kombinaci rohlíku s červem už tahám něco většího, co mi ohýbá slaboučký prut do slušné paraboly. Voda je průzračná a v příjemném odpoledním sluníčku vidím už z dálky pod hladinou kapří ploutev. Pěknej, krásně barevnej kapřík, přibližně 40 cm délky. Vyvlíkám mu háček a pouštím ho zpátky. Vítěznou sestavu neměním a od té chvíle na kombinaci rohlík + červ bere jeden kapřík za druhým. 

Velikost kaprů se střídá od 40 do cca 55 cm délky, což už je s jemný feederem a slaboučkým silonem poměrně adrenalinové zdolávání. Vzpomněl jsem si na svou návštěvu letos na jaře na Jesípku, kde jsem se stejnou sestavou nejdřív hodinu a půl koukal na špičku bez záběru, abych pak utrhnul dva poctivé záběry během 10 minut. Tenkrát se mi chlápek sedící vedle smál, že s 14 tkou kmenovým silonem jít chytat sem a teď zjara je bláznovství. Že on dává alespoň 20 tku. Jo jo, teď v zimě je přeci jen znát že kapříci, i když mají už slušnou váhu přeci jen ještě tolik nebojují. 

Když jsem vylovil asi pátého kapra, přišli si sednout na místo vedle mě dva rybáři. Zdraví mě už z dálky a ptají se jak to jde. Odpovídám, že fajn a ukazuju posledního kapra, kterýho právě pouštím zpátky. Kolegové ho spokojeně pochválí a už sedají vedle a vytahují pruty. Koukám, že mají s sebou ještě sekyrku a pilku. Jsou to asi nějací místní a přišli si upravit fleky. Místo, kde sedím já je moc hezky upravené. Je vidět, že tu nedávno někdo byl pracovat. Přečnívající křoviny jsou ostříhané, suché větve sesbírané a poskládané na hromadě, nikde žádné odpadky. Po chvíli se ke kolegům vedle připojují další kamarádi. Během dalších několika minut se jich tam sejde snad deset. Mám trošku pocit, že jsem jim zkazil odpoledne, když jsem jim zasedl jeden z fleků, a tak je zdravím a volám, že jestli chtějí, ať si jdou sednout ke mě. Smějou se a prej že ne, že si pokejací a že stejně loví jen ti dva, co přišli nejdřív. Průběžně lovím další kapříky, přibližně stejné velikosti. Chlapi od vedle se postupně trousí ke mě a hodnotí úlovky. Kecáme o počasí, o tom jak berou, jak to tu jde, jaká je tu hloubka, co za nástrahy funguje a nefunguje, jaký budou vánoce, no aprostě tak. 

Když jsem asi za další hodinku postupně vyházel svůj kbelíček návnady a vytáhl dalších asi 6 kaprů, pomalu jsem se začal balit domů. Trošku se rozfoukalo a dala se do mě přeci jen zima. Nojo není to žádný léto. Ještě si pár měsíců počkáme. Pozdravil jsem chlapy, popřál veselý svátky a poděkoval jim jak hezky ty fleky uklidili. Smáli se a loučili se se mnou se slovy, že jsem jim aspoň ukázal jak to tam dneska bere. Kéž by jejich fleky vydržely takhle pěkně pečované a uklizené co nejdéle. Já slibuju, že jim žádnou neplechu na těchhle místech neprovedu a kdykoli se tam vypravím, dohlídnu, že je tam všechno jak má být. Rok 2019 jsem definitivně uzavřel. Kapři brali v téměř jarním předvánočním počasí skvěle. Určitě bych si nějakého toho vánočního vzal domů, kdybychom už doma neměli jednoho přípraveného v lednici. Tentokrát bych z vánoční výpravy s prázdnou nepřišel.

Tak přeju vám všem, chlapům od Orlice i sobě, ať začne nový rok 2020 alespoň takhle pěkně jako ten letošek končí.

Komentář ke článku (8)