Najít si čas na obyčejnou vycházku na ryby, je pro mě čím dál větší problém. Nemyslím, že bych se ryby vůbec nedostal. Mám zlatou ženu, a kdybych kdykoli řekl, že chci jít, tak by určitě neměla nic proti. Ale znáte to, nedá vám to. Nechcete ji přeci nechat samotnou s těmi dvěma princeznami, které mají ještě pořád hromadu dotazů a nápadů, potřebují hromadu asistence a programu. Teď bychom si možná přáli, aby byly už trochu samostatné a vystačili si někdy taky samy, ale jsem si jistý, že za nějakých 15 let, až jejich jedinou interakcí s námi budou věty typu: „Fotře nevotravuj“, nebo „Šiši zas po mě něco chceš“, bychom tuhle část jejich dětství možná rádi vrátili.

Předpověď neslibovala zrovna ideální počasí na posezení u vody. Na druhou stranu počasí pro ryby to bylo nakonec velmi příznivé, jak se mi později potvrdilo. I když jsem vyrážel za poměrně pěkného vlažného polojasného poledne, měl mě odpoledne čekat hned několikerý déšť se silným větrem. Nenechal jsem nic náhodě a přibalil velký deštník. A byl jsem rozhodnut zůstat u vody, i přes případný déšť či bouřku. Pokud tedy nepůjde opravdu do tuhého, jako kdysi na písníku pod Quelle, kde jsem byl nucen před letní bouřkou a blesky prchnout od vody do přilehlé opuštěné budovy Quelle, kde jsem vše přečkal skrčen v růžku pod vchodovou stříškou. Nic takového jsem dnes sice neočekával, ale byl jsem si téměř jist, že deštník se bude hodit.

Když jsem se tu v úvodu zamýšlel nad nedostatkem svých letošních rybářských vycházek, je podle mě právě toto, co chybí k tomu, aby si člověk mohl říct, že natrefil opravdu pěkné ryby nebo navštívil zajímavá místa. Prostě, pokud nejsi u vody, nemůžeš si myslet na zajímavou rybu. Úlovky máš, když chodíš. A když nemáš čas chodit a prozkoumávat, zbývají jen místa, která jsi zkusil v minulosti a fungovala ti. Prostě nemáš čas obrážet nové fleky a hraješ na jistotu. Na druhou stranu, náhoda je blbec a překvapit může i známý flek.

Na jeden takový jsem se tedy vypravil i v pátek odpoledne. Byl jsem tu několikrát letos zjara a hezky jsem si zachytal. V létě jsem pak dvakrát vyšel naprázdno, ale věřil jsem, že teď s pozdním létem a chladnějším počasím tu alespoň nějakou rybu potkám. Na břehu nikdo nebyl, usednul jsem asi sto metrů od parkoviště. V nadjezí tu plyne voda velmi pomalu a řeka je široká. Vsadil jsem jen na jeden prut. Voda v řece byla lehce zakalená po deštích v předchozích dnech. Zvýšený průtok, ale nebyl. Přeci jen v minulém měsíci bylo dost sucho a řekla v klidu všechen déšť pobrala.

Krmení jsem měl připravené z přibližně kila směsi scopex a jahodového method mixu, do kterého jsem přidal plechovku sladké kukuřice a deci masných červů. Mám ověřené, že s tímto množstvím směsi a jedním prutem vydržím určitě dvě a půl až tři hodiny lovu. Kombinace scopex – jahoda – kukuřice, řeklo by se přímo klasická. S nástrahou ani typem montáže jsem rovněž nehodlal nijak experimentovat. Osvědčených pět masných červů na průběžném návazci s délkou pro začátek něco kolem 40 cm. Cílil jsem na jakoukoli bílou rybu či kapra. Krmnou směs jsem ještě trošku přiživil jahodovým boosterem a chtěl tak přilákat k lovnému místu cokoli, co popluje okolo. Kdyby se mi tam strhla nějaká mela a brali mi to jen ty nejmenší ryby, byl jsem připraven prodloužit návazec a nasadit třeba voňavý tlačený rohlík nebo malé boilie, ale to opravdu jen v případě, že už bych si s těmi cejny a ploticemi nevěděl rady 🙂

První náhozy nijak zajímavou aktivitu nepřinesly. Standardně přehazuji po 7 minutách a snažím se živit vybrané lovné místo. Chytal jsem na vzdálenosti nějakých čtyřiceti až padesáti metrů, kde se koryto láme směrem vzhůru k opačnému břehu. Po přibližně půlhodince se začaly hlásit první nesmělé záběry a s nimi i první malá plotička na háčku. Po dalších dvou přikrmeních (nedělám si iluze, že vybrané místo jsem trefoval vždy s naprostou přesností) mi prut šel málem z vidliček do vody prudkým záběrem a já zdolal po pěkném souboji půlmetrového kapříka o dobrých třech kilech. Byl jsem rozhodnut držet místo co nejpřesněji to půjde a vytrvale jsem krmil.

Záběry pak chvíli nepřicházely, zato od severozápadu přišly černé mraky a s nimi pořádný vítr. Déšť na sebe nenechal dlouho čekat a já se už krčil na stoličce pod deštníkem. Batoh a pouzdro na pruty mi mokly venku, no ale co už… Další pěkný záběr se přihlásil s nastávajícím deštěm. Tentokrát to byl cejn. A pěkný. Velký, zdravý. Už jsem tu několik velkých cejnů ulovil. Tenhle by si silou záběru s kaprem nezadal. Ovšem u cejna, jakmile dojde k záseku a on začne cítit protitlak směrem ke břehu, přestane úplně bojovat a vy máte pocit, jestli náhodou netáhnete místo ryby kus hadru nebo klacek. To je typické chování cejnů a lze je tedy na prutu bezpečně poznat už po záseku. Déšť se pořádně rozjel a já musel co chvíli držet deštník, aby mi ho vítr nevzal. Pod deštníkem jsem byl ale pěkně v suchu, možná taky díky tomu, že jsem za sebou měl vzrostlé lípy, které utlumily ty nejprudší nárazy větru. Dalšího kapříka jsem zdolal uprostřed nejhustšího lijáku. Kaprům zjevně vůbec nevadilo, jaké psí počasí panuje venku nad hladinou. Velikostí byl opět podobný tomu prvnímu, ale zdolávačka v dešti a větru byla tedy intenzivním zážitkem. Prut i podběrák mi klouzaly z mokrých rukou, do tváře mě bičovaly velké kapky deště. Kapřík byl ale v síti a hned zase zpět v Labi a já se uklidil zpátky pod deštník se znovu nahozeným prutem.

Pršelo určitě přes půl hodiny. Postupně ale nejsilnější vítr přešel a po chvíli i poslední kapky. Když jsem pak okolo páté hodiny balil věci, neřekli byste, že vůbec to odpoledne pršelo. Slunce se zpoza mraků opíralo skoro ještě letní silou do mých mokrých rybářských věcí a mně se vůbec nechtělo domů. Ne, že bych se na svoje holky netěšil, ale prostě mi bylo to odpoledne na rybách samotnému tak nějak hezky a klidně bych vydržel i do večera. Z kbelíčku jsem ale vyházel už veškerou návnadu a na břeh do podběráku se podívalo ještě několik moc pěkných velkých labských cejnů. I když jsem to odpoledne na rybách pořádně zmoknul, neodcházel jsem domů nijak promočený, ani zmrzlý nebo otrávený z ne úplně ideálního počasí. Ale naopak velmi spokojený z příjemného feederového zážitku s labskými rybami. Snad mi letošní podzim ještě podobná odpoledne dopřeje. A klidně ať třeba zase prší.

Setup:

Komentář ke článku (0)