Najít si čas na obyčejnou vycházku na ryby, je pro mě čím dál větší problém. Nemyslím, že bych se ryby vůbec nedostal. Mám zlatou ženu, a kdybych kdykoli řekl, že chci jít, tak by určitě neměla nic proti. Ale znáte to, nedá vám to. Nechcete ji přeci nechat samotnou s těmi dvěma princeznami, které mají ještě pořád hromadu dotazů a nápadů, potřebují hromadu asistence a programu. Teď bychom si možná přáli, aby byly už trochu samostatné a vystačili si někdy taky samy, ale jsem si jistý, že za nějakých 15 let, až jejich jedinou interakcí s námi budou věty typu: „Fotře nevotravuj“, nebo „Šiši zas po mě něco chceš“, bychom tuhle část jejich dětství možná rádi vrátili.

Předpověď neslibovala zrovna ideální počasí na posezení u vody. Na druhou stranu počasí pro ryby to bylo nakonec velmi příznivé, jak se mi později potvrdilo. I když jsem vyrážel za poměrně pěkného vlažného polojasného poledne, měl mě odpoledne čekat hned několikerý déšť se silným větrem. Nenechal jsem nic náhodě a přibalil velký deštník. A byl jsem rozhodnut zůstat u vody, i přes případný déšť či bouřku. Pokud tedy nepůjde opravdu do tuhého, jako kdysi na písníku pod Quelle, kde jsem byl nucen před letní bouřkou a blesky prchnout od vody do přilehlé opuštěné budovy Quelle, kde jsem vše přečkal skrčen v růžku pod vchodovou stříškou. Nic takového jsem dnes sice neočekával, ale byl jsem si téměř jist, že deštník se bude hodit.

Když jsem se tu v úvodu zamýšlel nad nedostatkem svých letošních rybářských vycházek, je podle mě právě toto, co chybí k tomu, aby si člověk mohl říct, že natrefil opravdu pěkné ryby nebo navštívil zajímavá místa. Prostě, pokud nejsi u vody, nemůžeš si myslet na zajímavou rybu. Úlovky máš, když chodíš. A když nemáš čas chodit a prozkoumávat, zbývají jen místa, která jsi zkusil v minulosti a fungovala ti. Prostě nemáš čas obrážet nové fleky a hraješ na jistotu. Na druhou stranu, náhoda je blbec a překvapit může i známý flek.

Na jeden takový jsem se tedy vypravil i v pátek odpoledne. Byl jsem tu několikrát letos zjara a hezky jsem si zachytal. V létě jsem pak dvakrát vyšel naprázdno, ale věřil jsem, že teď s pozdním létem a chladnějším počasím tu alespoň nějakou rybu potkám. Na břehu nikdo nebyl, usednul jsem asi sto metrů od parkoviště. V nadjezí tu plyne voda velmi pomalu a řeka je široká. Vsadil jsem jen na jeden prut. Voda v řece byla lehce zakalená po deštích v předchozích dnech. Zvýšený průtok, ale nebyl. Přeci jen v minulém měsíci bylo dost sucho a řekla v klidu všechen déšť pobrala.

Krmení jsem měl připravené z přibližně kila směsi scopex a jahodového method mixu, do kterého jsem přidal plechovku sladké kukuřice a deci masných červů. Mám ověřené, že s tímto množstvím směsi a jedním prutem vydržím určitě dvě a půl až tři hodiny lovu. Kombinace scopex – jahoda – kukuřice, řeklo by se přímo klasická. S nástrahou ani typem montáže jsem rovněž nehodlal nijak experimentovat. Osvědčených pět masných červů na průběžném návazci s délkou pro začátek něco kolem 40 cm. Cílil jsem na jakoukoli bílou rybu či kapra. Krmnou směs jsem ještě trošku přiživil jahodovým boosterem a chtěl tak přilákat k lovnému místu cokoli, co popluje okolo. Kdyby se mi tam strhla nějaká mela a brali mi to jen ty nejmenší ryby, byl jsem připraven prodloužit návazec a nasadit třeba voňavý tlačený rohlík nebo malé boilie, ale to opravdu jen v případě, že už bych si s těmi cejny a ploticemi nevěděl rady 🙂

První náhozy nijak zajímavou aktivitu nepřinesly. Standardně přehazuji po 7 minutách a snažím se živit vybrané lovné místo. Chytal jsem na vzdálenosti nějakých čtyřiceti až padesáti metrů, kde se koryto láme směrem vzhůru k opačnému břehu. Po přibližně půlhodince se začaly hlásit první nesmělé záběry a s nimi i první malá plotička na háčku. Po dalších dvou přikrmeních (nedělám si iluze, že vybrané místo jsem trefoval vždy s naprostou přesností) mi prut šel málem z vidliček do vody prudkým záběrem a já zdolal po pěkném souboji půlmetrového kapříka o dobrých třech kilech. Byl jsem rozhodnut držet místo co nejpřesněji to půjde a vytrvale jsem krmil.

Záběry pak chvíli nepřicházely, zato od severozápadu přišly černé mraky a s nimi pořádný vítr. Déšť na sebe nenechal dlouho čekat a já se už krčil na stoličce pod deštníkem. Batoh a pouzdro na pruty mi mokly venku, no ale co už… Další pěkný záběr se přihlásil s nastávajícím deštěm. Tentokrát to byl cejn. A pěkný. Velký, zdravý. Už jsem tu několik velkých cejnů ulovil. Tenhle by si silou záběru s kaprem nezadal. Ovšem u cejna, jakmile dojde k záseku a on začne cítit protitlak směrem ke břehu, přestane úplně bojovat a vy máte pocit, jestli náhodou netáhnete místo ryby kus hadru nebo klacek. To je typické chování cejnů a lze je tedy na prutu bezpečně poznat už po záseku. Déšť se pořádně rozjel a já musel co chvíli držet deštník, aby mi ho vítr nevzal. Pod deštníkem jsem byl ale pěkně v suchu, možná taky díky tomu, že jsem za sebou měl vzrostlé lípy, které utlumily ty nejprudší nárazy větru. Dalšího kapříka jsem zdolal uprostřed nejhustšího lijáku. Kaprům zjevně vůbec nevadilo, jaké psí počasí panuje venku nad hladinou. Velikostí byl opět podobný tomu prvnímu, ale zdolávačka v dešti a větru byla tedy intenzivním zážitkem. Prut i podběrák mi klouzaly z mokrých rukou, do tváře mě bičovaly velké kapky deště. Kapřík byl ale v síti a hned zase zpět v Labi a já se uklidil zpátky pod deštník se znovu nahozeným prutem.

Pršelo určitě přes půl hodiny. Postupně ale nejsilnější vítr přešel a po chvíli i poslední kapky. Když jsem pak okolo páté hodiny balil věci, neřekli byste, že vůbec to odpoledne pršelo. Slunce se zpoza mraků opíralo skoro ještě letní silou do mých mokrých rybářských věcí a mně se vůbec nechtělo domů. Ne, že bych se na svoje holky netěšil, ale prostě mi bylo to odpoledne na rybách samotnému tak nějak hezky a klidně bych vydržel i do večera. Z kbelíčku jsem ale vyházel už veškerou návnadu a na břeh do podběráku se podívalo ještě několik moc pěkných velkých labských cejnů. I když jsem to odpoledne na rybách pořádně zmoknul, neodcházel jsem domů nijak promočený, ani zmrzlý nebo otrávený z ne úplně ideálního počasí. Ale naopak velmi spokojený z příjemného feederového zážitku s labskými rybami. Snad mi letošní podzim ještě podobná odpoledne dopřeje. A klidně ať třeba zase prší.

Setup:

Komentář ke článku (0)

No kamarádi, musím říct, že včerejší večer ve městě na Labi byl teda večerem z říše snů každého fanouška feederu. Takhle šťavnatou rybačku už nepamatuju hodně dlouho. 

Poslední dobou se na ryby nijak často nedostávám. Nechce se mi mou drahou ženu nechávat na všechno doma samotnou. Naše nejmenší princezna přeci jen ještě vyžaduje dost intenzivní dohled :-) Využil jsem tedy dne, kdy naše starší víla, byla s babičkou a dědou v kempu na prázdninách a vyrazil na chvíli navečer s feederem na Labe. Dlouho jsem přemýšlel nad místem, a nakonec jsem se rozhodl nic moc nekomplikovat a zajet přímo do města na náplavku. Všechno se sešlo ještě tak, že mi zrovna v ten den přišel nový objednaný prut, a tak jsem vzal jen ten, abych ho řádně vyzkoušel. 

Už delší dobu jsem si chtěl objednat nějaký kratší feeder než mých obvyklých 3,60 m s tím, že by se nemuselo jednat o nic extra citlivého. Šlo mi spíš o univerzálnost, a především kratší délku, která se mi bude hodit v místech s nižšími větvemi a menším prostorem pro nahazování. No, a tak volba padla na Daiwa Black Widow ve variantě 3,30 m. Kromě moc pěkného designu musím říct, že mě prut na první dotek zaujal i tím, že ačkoliv to není žádný slaboučký drobeček, rukojeť i první díl prutu jsou pocitově v ruce poměrně dost silné, je prut opravdu velice lehký a velmi pěkně vyvážený. Což jsem si potvrdil i když jsem na něj namontoval i nový naviják, rovněž řady Black Widow od Daiwy. Byl jsem zvědav, jak si povede u vody. 

Dorazil jsem na místo kolem půl 6. Vzhledem k pěknému teplému letnímu počasí, bylo na nábřeží tradičně dost živo. Pejskaři, cyklisti, lidi na cestě z práce nebo na večeři, klasický podvečerní ruch. Sešel jsem z chodníku směrem k vodě, vybalil křesílko a namíchal krmení. Tentokrát jsem namíchal hrubší směs Lorpio Kapr Scopex-vanilka, tradičně po mém způsobu s plechovkovou kukuřicí a tentokrát i s trochou boosteru Krill od Mivardi. Z toho jsem měl upřímně, trochu strach. Smrad je to neuvěřitelný a ve spojení s vanilkovou směsí jsem k tomu neměl až tak důvěru. Výsledek byl nakonec zcela opačný. 

Navázal jsem super jednoduchou montáž páternoster podle Gabora Dome, kterou jsem tu už několikrát referencoval. Mám ji rád, protože neobsahuje žádné karabinky, želízka, obratlíky a podobné, a tudíž ji lze extrémně rychle vyměnit nebo převázat, pokud dojde k nějaké nehodě v podobě utrženého koncového návazce nebo krmítka. Což se mi ten večer náramně hodilo. Vybral jsem si místo přibližně uprostřed řeky, lehce směrem po proudu ode mě, zaklipoval vzdálenost a zakrmil třemi krmítky. Při čtvrtém náhozu jsem na háček napíchnul 5 červíků a u této nástrahy jsem už zůstal celý večer. 

Hlavně proto, že po několika nesmělých ťukáních do krmítka přišel záběr od prvního kapra. Netrvalo to snad ani 15 minut. Psal jsem novém prutu jako o na pocit poměrně silném kusu vybavení. I tento kapřík, který neměl více než 45 cm délky ho ale slušně prověřil, a prut se při zdolávání krásné ohýbal v celé své délce. Musí říct, že při zdolávání působí prut velmi jednolitě. Ohýbá a se pravidelně po celé své délce a zdolávání pomáhá celý jeho blank. Do nahazování je tedy třeba dát trochu více síly, než jsem zvyklý, ale to vychází z jeho kratší délky. Při šířce Labe v centru města mě tato jeho vlastnost nijak neomezovala. 

K mému překvapení trend záběrů pokračoval pořád stejně dál. Čekání na další záběr netrvalo snad nikdy víc než 20 minut. Tahal jsem samé kapry, všechny podobné velikosti. Od 40 do 50 cm délky. Prut i ostatní výbava odolávala statečně. Dokonce jsem zahájil s návazcem na slaboučkém 14 mm fluorcarbonu a ten se mi podařilo utrhnout až s čtvrtým kaprem. Podle toho, jaké ryby mi zatím braly, přezbrojil jsem na silnější 18 mm fluorcarbonový návazec s pevnějším háčkem. Několik záběrů jsem neproměnil a jeden kapřík zajel u dna do nějaké překážky a utrhnul mi návazec až u kmenového vlasce. Převázal jsem tedy páternoster komplet znovu, což vzhledem k tomu, o jak jednoduchou montáž se jedná, byla záležitost několika desítek vteřin. 

S přicházejícím soumrakem, jakoby se kapři už z mého krmného místa dost najedli a začali mi brát cejni. Jednomu, který si velikostí i váhou s kapříky nezadal jsem bohužel nebyl schopen vyndat háček, jak hluboko hltnul chuchvalec červů a musel jsem ho ustřihnout. Po třech hodinách lovu jsem měl vyházené všechno krmení z kbelíčku a bylo na čase pobalit. Vše jsem ještě zakončil nádherným jesenem, který byl myslím pěknou symbolickou tečkou za vydařeným feederovým podvečerem. 

Celkem se mi ten večer podařilo vytáhnout 12 kaprů, několik cejnů velkých včetně jednoho obrovského matadora, pár cejnků malých a jednoho velkého jelce jesena. Byla to fantastická rybačka. Přesně tak si představujete, že by to mohlo vypadat, když jdete k vodě s feederem. Spousta akce na prutu, krásné ryby, i ty větší, silně bojující, spolehlivé vybavení, fungující nástraha i návnada. Je těžko říct, co všechno se ten večer sešlo. Jestli počasí, vhodné místo, dobře zvolená návnada, náhoda nebo štěstí? Možná asi všechno dohromady nebo od všeho trochu. Přeju každopádně vám všem, fanouškům feederu, ať zažijete co nejvíce takových podvečerů jako já včera. 

Setup: 

Komentář ke článku (0)

Nedávno na Plačickém písníku mě potkali dva kluci z rybářské stráže. Chytal jsem tak, jako obvykle na tomhle revíru. Jeden prut daleko s method krmítkem a druhý s klasickou průběžkou nablízko u břehu. Když kluci přišli, měl jsem zrovna prut s průběžkou vytažený z vody, že budu dokrmovat a přehazovat a jeden z nich povídá druhému pochvalně: "Podívej čéče, to je klasika. Hezky feederový krmítko, šrot červi, žádný umělý granule, waftersky a method." No jakoby snad chytání na průběžku nebo paternoster bylo nějak na vyšší úrovni oproti buranskému methodu :) Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu, když jsem minulý čtvrtek zasednul k vodě u Týniště nad Orlicí s tím, že dneska si dám poctivý feeder. Klasický mírný úsek Orlice, těsně za soutokem Tiché a Divoké v nadjezí jsem vybral záměrně. Před pár lety, když jsem koketoval se závodníky, mě právě sem vzali na první "trénink". Bylo to tedy asi o měsíc dříve, než jsem se zde letos vyskytl já, ale pamatuju si, že tenkrát jsem skončil s totální nulou a ještě zmrzlý. Cílem pro toto čtvrteční poledne byl takový lehce sentimentální návrat k mým feederovým začátkům a také zkusit si, jestli to tentokrát bude lepší.

Na druhý prut, Trabucco Concept X Feeder 3,6 medium, který je přeci jen jemnější, jsem navázal super jednoduchý páternoster podle Gábora Dome. Mimochodem, tenhle páternoster mi přijde jako ultimátně jednoduchá a nejlepší páternoster montáž, kterou jsem kdy viděl. Nikdy jsem neměl problém s tím, že by se něco zamotávalo a v podstatě se jedná o dva dvojité uzlíky v sobě. Doporučuju všem. Jednoduché a funkční, tak to mám rád. Tak tedy na tento Gáborův páternoster jsem umístil 30g krmítko a dlouhý, cca 1 m dlouhý návazec s malým háčkem velikosti 12 na návazci o síle 0,14 mm. Narozdíl od prvního prutu s průběžkou, jsem tento s paternosterem chtěl nahazovat přímo doprostřed řeky, do proudu.

Rozmíchal jsem červené jahodové krmení, přidal trochu kukuřice z plechovky a kelímek červů. Měl jsem asi 2,5 l krmení. To musí na dvě, tři hodinky chytání stačit. Pečlivě jsem si zaměřil místo a zaklipoval vzdálenost. Do každého místa jsem si nahodil 4 krmítka směsi a s pátým hodem už nastražil na háček 5 červíků. Abych dodržoval pravidelnost v přikrmování, mám na hodinkách nastavený opakovaný odpočet na 7 minut. Vychází to tedy přibližně tak, že co 5 minut přehazuji. Zhruba ty 2 minutky mi trvá vytažení návazce z vody a přehození. Snažil jsem se tento aktivní přístup dodržovat u obou prutů, abych zjistil, ze kterého místa se ryby ozvou dříve.

Podle očekávání přišel první záběr po asi dvojím přehození a dokrmení z proudu. Z prostředka řeky se ozval první cejnek malý. Ze stejného místa jsem pak v krátké době vytáhl ještě další 4 skaláky. Druhé místo u břehu na protější straně zůstalo zatím bez aktivity. Obě místa jsem přikrmoval ve stejném tempu. Zatímco místo v proudu uprostřed řeky se celkem slušně rozjelo a za dalších několik minut z něj přišel jelec jesen a další dva skaláci, místo pod větvemi na druhé straně dobrou hodinu nevykázalo žádnou činnost.

Přibližně po hodině jsem z místa u protějšího břehu vytáhl pěkného velkého cejna. A ve stejnou dobu na druhý prut zabral moc pěkný orlický kapřík. Hned bylo znát, když jsem přiseknul, že se jedná o nějakou větší rybu. I když kapr nebyl žádný velikán, dal jsem si s jeho zdoláváním na čas, především vzhledem k jemnému prutu a návazci. Kapr to byl tedy dost ostřílený. Měl několik zásahů na hřbetě, nejspíš od volavky nebo kormorána a utržených pár šupin na boku. Vše jsem zadezinfikoval a kapra pustil zpět.

Místa se mi pěkně rozběhla obě. Od protějšího břehu začali přicházet skaláci a cejni. Na chvilku jsem změnil nástrahu na tlačený rohlík v domnění, že by třeba z pod větví mohl zabrat i nějaký kapr. Omyl. Další kapří záběr přišel zase z proudu. Tentokrát jsem ale ve zdolávání nebyl úspěšný a kapřík mi jemnou montáž utrhnul. Buď byl divočejší anebo šlo o větší rybu. Tah to byl ale pěkný.

Ryby braly moc hezky. Vůbec jim nevadilo, že bylo pravé poledne a sluníčko svítilo na plné pecky. Chytal jsem opravdu poctivý feeder. Způsobem lovu i úlovky. Myslím, že právě takováto očekávání, by měl rybář mít, pokud jde chytat feederem. Totiž, že bude chytat přesně, aktivně, často dokrmovat a přehazovat a že mu budou přicházet malé, druhově pestré úlovky.

Sluníčko už se trochu schovalo za lípy za mnou a ty vrhaly na břeh příjemný stín. Kbelíček s namíchanou návnadou se mi přibližně po dvou a půl hodinách lovu pomalu vyprazdňoval a já měl před sebou ještě posledních několik nahození. Když jsem pak byl v jeden moment nucen zaseknout a vytahovat oba pruty zároveň, protože byl zrovna záběr na obou z nich, zamotaly se mi ryby na prutech těsně u břehu do sebe tak, že jsem do vody musel hrábnout podběrákem a podebrat obě zároveň. Zakončil jsem tedy své odpoledne u Orlice doublem malého kapra a cejnka, no a pak také hlavolamem v podobě rozmotávání obou kmenových silonů a koncových montáží od sebe.

Bylo na čase to zabalit. Zachytal jsem si tentokrát na Orlici moc hezky. Byla to feederová rybačka, jak se patří. Krásné, aktivní, pestré okolopoledne na rybách. Svou druhou návštěvu tohoto místa na Orlici tedy musím zhodnotit daleko příznivěji než tu první. Otázka je, jestli to bylo časem, roční dobou, věkem, zkušeností nebo prostě jen očekáváním.

Komentář ke článku (0)

Tak jsem byl odevzdat další papíry. Už deváté. Můj desetiletý rybářský lístek bude v červenci expirovat, a tak jsem si radši hned požádal o nový, tentokrát už bez omezení platnosti. Na radu kamaráda Hrobníka jsem si nový lístek vyzvednul ještě před koupením letošní povolenky. Nojo, čekají nás prý velké věci v oblasti digitalizace a já říkám KONEČNĚ! Že už bych se prý snad konečně mohl zbavit toho otravného každoročního čekání ve frontě v mrazu na novou povolenku. Říkali! Že už si prý snad jako v 21. století budu moci brzy koupit povolenku online a zaplatit kartou. Říkali. Tak uvidíme :-) Jako svůj nejprozíravější tak prozatím hodnotím to, že jsem si pro novou povolenku šel až 18. ledna a u okýnka tudíž nebyla fronta, neboť všichni, kdo si ji chtěli koupit zároveň s odevzdáním té loňské to museli udělat do 15. Naštěstí mě to vzhledem k mizernému počasí přes nový rok nijak extra nemrzelo.

Statistika

V roce 2023 jsem zapsal celkem 48 docházek a 2 ryby. První docházku jsem vloni absolvoval 2. března, tradičně na Orlici a rok uzavřel s Hrobníkem na Rozkoši těsně před zámrzem 28. prosince, kde Hrobník na gumové kopýtko vytáhnul moc pěkného třičtvrtě metrového candáta a já nic :-) 

Byl to pro mě více méně očekávaný průběh sezóny. Rozhodně jsem nečekal nějaký rekordní příval prutohodin. Moje možnosti, kdy chodit na ryby byly dost omezené. Na jaře a v létě jsem ještě zkoušel se symfoňákem a naše tříletá princezna nastoupila do školky až v září. Na podzim jsme pak zase čekali narození druhé naší bublinky, a tak byly prostě letos priority někde jinde. Elinka byla docela v pohodě, když jsme spolu z jara chodili na ryby. Bral jsem ji většinou s sebou na pár hodin na nějaký lehčí revír, třeba Plačický písník. Našel jsem ji vždycky nějakou "užitečnou" zábavu třeba v podobě házení zrnek kukuřice do vody, což ji chvíli zabavilo. A když už nic nepomáhalo, zabral na mobilu krteček, nebo včelí medvídci. Postupem roku ji to ale nějak bavit přestalo a když pak dostala na výběr, jestli se mnou na ryby nebo doma s mamkou, mamka postupně začala vítězit. No neva, na tom ještě zapracujeme :)

Revíry

Navštívil jsem celkem 7 různých revírů a 4 soukromé vody. Nejvíckrát (24) jsem zapsal domácí 451034 Labe 31, především díky krátkým vycházkám na Plačičák s Elinkou a pak díky podzimnímu večernímu urban fishingu. Zajímavostí pro mě určitě byl návrat k panu Hromkovi na soukromák v Lípě n. Orlicí po strašně dlouhé době, první návštěva na kaprovém soukromáku ve Starém Plesu, no a samozřejmě krásný dovolenkový zážitkový výlet na Otavu 6. 

Úplně odlišný druh zážitku pak byly naše zimní přívlačové vycházky s Hrobníkem na Rozkoš. Hrobník, jako znalec místních poměrů ze všech nejpovolanější, prohlásil, že největší smysl má chodit buď brzy ráno nebo večer, a tma a mráz že vůbec nevadí. Takže jsme byli několikrát na rybách od 5 od rána, ve vánici, větru, nebo těsně před zámrzem. Pravdou je, že jsme se tam setkali s maximálně jednotkami dalších rybářů, kdy přes den na tom samém místě nebylo kde nechat auto. Záběry nám také nějaké přicházely, takže to nějaký smysl určitě mělo. Vrcholem všeho pak byl Hrobníkův výše zmíněný krásný candát. 

Ryby

Zapsal jsem letos pouze 2 ryby, a sice pstruhy duhové, z nichž jednoho jsem chytil náhodou při urban feederování s Elinkou uprostřed města v Hradci na chuchvalec červů. A druhého jsem chytil na splávek při svém průzkumu revíru Metuje 2 v Novém Městě nad Metují. Oba skončili na štědrovečerním stole, což pro Elinku mělo vynikající pointu, že si vánoční rybu pomáhala chytit sama :-) Ohledně dalších ryb marně přemýšlím nad nějakým pěkným kaprem, kterého bych letos chytil třeba někde na řece na feeder. Několik se jich mi jich poštěstilo ve městě při urban feederu, ale takový Plačický písník nebo Orlice zjara, kde jsem v minulých letech skóroval téměř tradičně, letos nic. Za loňský rok 2023 je mojí rybou roku určitě 122 cm dlouhý sumec, kterého jsem ulovil na dravčí zahájení u jezu ve Vysoké. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, měl jsem ho vzít a zapsat. Sumců je v Labi jak naseto a tenhle měl takřka ideální tržní velikost. Souboj to byl ale pěkný zejména s 8 gramovým proutkem a slaboučkou pletenkou. No tak ho třeba ještě někdy potkám :) 

Otava 6 mi nějakou pěknější rybu nedopřála, ale i tím se člověk učí. Na druhou stranu Starý Ples ano a místní 22 kg kapr drží můj loňský kaprový rekord, a to i navzdory tradičně skvělé Roudnici, kde jsem tentokrát vyšel naprosto naprázdno. 

Technika a náčiní

Nejvíce jsem se vloni věnoval lovu na feeder. Pořídil jsem si nový Trabucco Concept feeder X, který mi padl do ruky na veletrhu a musím říct, že jde o moc pěkný proutek s vynikajícím cílením při nahazování. Takhle příjemně a přesně se mi nenahazuje s žádným jiným mým feederem. Na letní feederování, kdy jsou ryby divočejší, anebo když je potřeba osadit větším či těžším krmítkem už je možná dost jemný, ale především zjara a na podzim jsem si na něj hezky zachytal. Na method feeder se mi vloni moc nedařilo. Dost jsem zápasil s vhodnou návnadou. Peletky, co jsem měl nakoupené mi moc dobře na krmítku nedržely, myslím, že jsem je nevhodně připravoval. 

Ke konci roku jsem se pak věnoval především přívlači. Stejně jako v muškaření, tak i v přívlači cítím, že mám veliké, VELIKÉ mezery, které bych potřeboval dohnat, abych mohl pomýšlet na nějaké zajímavější úlovky. V tom jsem dostal dobrou lekci právě na Otavě 6. No, budu mít alespoň námět pro další sezóny. 

Provětral jsem také svůj bivak a kaprovou výbavu na třech soukromých vodách. Zejména Starý Ples příjemně překvapil. Nejen počasím (měl jsem fakt štěstí na nádherný zářijový den a noc), ale i prostředím a pěknými rybami. Doplnil jsem výbavu o 3lb Sonik, který mi přijde nejpříjemnější v délce 3,6 m na revíry jako Roudnice, Rozkoš nebo Starý Ples a řekl bych, že mi taková kombinace doteď dost chyběla. Na jeho úkor jsem se zbavil posledního Sportexu v měkčí libráži 2,75 lb. Zároveň jsem na Roudnici zlomil při nahazování špici kratšího 3m Foxu, kterou se mi ale podařilo dokoupit. Zamotal se mi silon kolem špičky a při náhozu se mi zlomila. Může se stát, ale na ten Fox prut už si dám větší pozor a případné nové už asi budu vybírat od jiných značek.  

2023 za námi, je tu 2024

Byl to zajímavý rok ten 2023. A nejen na rybách. S kamarádem Hrobníkem jsme poslali do světa náš informační web o Rozkoši 451200.cz, který se Hrobníkovi dokonce podařilo prosadit do Východočeského řádu. Zejména těm, kteří jedou na Rozkoš na návštěvu snad trochu zjednoduší orientaci. Rozkoš má přeci jen dost specifik, ale shodli jsme se s Hrobníkem (především na našich zimních výpravách v mrazu a vánici), že to tam prostě máme rádi.

Vůbec nejhezčí úlovek mi v roce 2023 přinesla domů moje milovaná žena z porodnice. Andulka se narodila v listopadu a zatím na nás jen rozumně kouká z kolíbky a občas si pobrečí, když ji trápí hlad nebo nějaký prdík. Ale ono se to rozjede :-) 

 Na ryby letos určitě vyrazím. Počítám, že i Elinku přemluvím. Opět to nebude asi rekordní zápis v počtu docházek nebo prutohodin, ale něco stoprocentně podnikneme. Rád bych se letos trochu pověnoval muškování. Zajímá mě trochu víc detailů o druzích nástrah. Doposud jsem měl muškaření spojené především se suchou muškou, což mi přišlo vždycky strašně sexy. Po zkušenosti z Otavy 6 ale musím víc proniknout do toho, jaký vzor nástrahy a kdy použít a určitě vyzkoušet i mokré mušky či nymfy. Večery před spaním teď vyplňuji naučnou četbou o muškaření, a je to vynikající. Rád bych se podíval znovu na Metuji. Nejspíš někam okolo Nové Města. A pak mě strašně láká Úpa 3 kolem Slatiny. Byli jsme tam vloni v létě na procházce a je tam nádherně. Chtěl bych si tam zajet někdy s mušákem zarybařit. Uvidíme, které další revíry, kromě mých "domácích" se mi letos podaří navštívit. I když, jak jsem tak koukal na tu velkou vodu, co se nám tu valila přes vánoce Labem a Orlicí, možná, že i v domácích revírech budou čekat nějaké nové zajímavé fleky. 

S Elinkou jsme předběžně domluvení, že zkusíme letos přespat pod stanem. Tak jestli se nebude bát, tak ji vezmu na nějakou noční rybářskou výpravu s bivakem. 

Přemýšlím ještě jestli nedoplnit feederový arsenál o nějaký pěknější tvrdší proutek, podobný tomu Trabucco Concept X z loňska. Mám zálusk na Maver Reactorlite v 70g nebo 100g variantě. No uvidíme, jak se mi to do veletrhu ještě rozleží. 

Tak Petrův zdar nám všem a vzhůru k digitálním zítřkům. 

P.S. Já se tak neskutečně těším na tu rybářskou apku. To bude tak skvělý, až si prostě v aplikaci zapíšu příchod, úlovek nebo odevzdám a koupím nové papíry. Šiši... už ať je to tu!

Komentář ke článku (0)

Podle počasí bych si vůbec nemyslel, že máme polovinu října. Babí léto opravdu letos dělá čest svému jménu. Dny i večery jsou pořád příjemně vlahé s jasným nebem, zářícím měsícem a podzimní náladu připomíná snad jen časný soumrak. Rozhodl jsem se, že krásné pozdně letní počasí ještě využiji a vyzkouším si večerní směnu. Večerní feederování upřímně nemám moc rád. Mám pocit, že ve tmě pořádně na nic nevidím, a i když mám samozřejmě k dispozici patřičnou výbavu v podobě čelovek a svíticích tyčinek, tak požitek ze sezení u vody ve tmě je pro mě tak nějak polovičatý. Člověk si prostě za tmy úplně neužije těch výhledů na vodu a barevných podzimních scén a nechce se mu lopotit se ve tmě na nějaké vzdálené místo v houští, kam by třeba za denního světla běžně došel. Při lovu večer za a po soumraku se zase naopak nabízí šance na nějakou zajímavou rybu nebo na druh ryby, který při denním rybolovu tak často nepotkám. 

Pro sérii svých večerních podzimních výprav jsem si tak chtěl vybrat místa, odkud by to nebylo úplně daleko od auta k vodě, a tak jsem vyrazil do města, kde mi s orientací na břehu pomohlo i pouliční osvětlení. No a musím říct, že večerní urban fishing přímo v centru města tedy svou jedinečnou poetiku určitě má. Svítící noční městská scenérie, pomalu utišující se ulice, tu a tam nějaký pejsek na procházce, který se mi se šramocením vyloupnul ze tmy za zády, vzdálený ruch od pulzujících nočních barů nebo noční trolejbusy na mostech. Vybral jsem si tři různá místa ve městě s nadějí, že se mi podaří nějaký pěkný zajímavý úlovek. 

Jeden prut jsem vždy nastražil na těžko s mrtvou nástražní rybkou na dravce a druhému feederovému prutu osadil špičku svítící tyčinkou s nadějí na nějaké městské opatrné velké cejny nebo kapry, kteří jsou přeci jen před soumrakem možná více opatrní než za tmy. 

Vzhledem ke skutečně teplému a téměř ještě letnímu počasí jsem první záběry začal zaznamenávat až těsně před soumrakem nebo těsně po něm. Jako by ryby byly opravdu ještě v letním režimu a krmit se chtěly až opravdu večer. Se soumrakem se prakticky úplně uklidnila aktivita malých cejnů a plotic, které mi braly na feeder za světla. Na všech svých třech výpravách jsem po setmění zaznamenal záběry pěkných kaprů. Jednou se mi podařilo vytáhnout skutečně ostříleného městského matadora, který měl na skřelích zaseknutý utržený malý háček s kouskem návazce, zřejmě od jiného kolegy feederaře nebo plavačkáře, se nímž kapr neměl slitování. Před vypuštěním zpět do řeky jsem mu háček samozřejmě vyndal a ránu zdesinfikoval. Do podběráku se mi podívalo i několik opravdu velkých Labských cejnů a taky jeden zatoulaný lín. 

Lovící strategii jsem nijak výrazně neměnil. Na feeder to byla ta největší klasika ze všech klasik. Průběžné krmítko a na přibližně metrovém návazci chuchvalec pěti nebo šesti červů. Nahazoval jsem při jedné výpravě spíše do středu proudu, při jiné zase spíše ke břehu. Ve všech případech se záběr od většího kapra nakonec dostavil. Jednalo se přibližně vždy o stejnou velikost nočních kapříků, přibližně kolem 50–60 cm délky. Prut nastražený na dravce žádný úspěch nezaznamenal. Žádný candát ani sumec o mou nástrahu po setmění nezavadil. 

Protože jsem doposud tak často na večerní vycházky nechodil, i leccos nového jsem se dověděl. Například, že lovit feederem za soumraku opravdu nelze bez svítící nebo minimálně luminiscenční špičky na prutu. Na své první večerní výpravě jsem vyhrabal z krabičky nějakou prastarou tyčinku s chemickým světlem, která tu čekala na použití určitě několik let. Tato má nepříprava se projevila, jakmile se tyčinka po připevnění na špičku prutu ani po několikerém nalomení prostě nerozsvítila. Nojo i tento materiál má svou expiraci. Dokud byla špička vidět v kontrastu na světlém obzoru se zapadajícím sluncem, bylo ještě vyhráno. Jakmile ale slunce zapadlo úplně, vydržel jsem ještě chvilku lovit pohmatem s prstem na vlasci těsně u navijáku. Naštěstí záběr kapra ten večer byl tak razantní, že bylo ohnutí špičky prutu snad i slyšet a já kapra skutečně zdolal i "poslepu".  Na příští výpravu jsem si pořídil svítící tyčinky nové, které už nezklamaly. 

Druhým ponaučením pro mě bylo, jak neuvěřitelně se po soumraku změní aktivita živočichů, které za dne u vody prakticky nevnímáte. Někdy v té tmě máte pocit jakoby vás komáři, myši, žáby, nutrie, slimáci, můry a další místní noční drobotina chtěla sežrat nebo vás minimálně polechtat za krkem nebo na noze. Jako by vám chtěla ukousnout aspoň kousek z kbelíčku nebo misky s nástrahou. Všude všechno kolem vás šramotí, šustí, chrastí, ťapká, žbluňká, bzučí, sviští a houká a vy jste slepí. Jste tu prostě jen na návštěvě. A když náhodou rozsvítíte čelovku, ještě víc vám to komáři, mouchy a můry dají pocítit. 

Naučil jsem se také, jak je důležité vybrat si vhodný orientační bod pro nahazování. Ti, kteří chytáte feederem to jistě víte, že spolu se zaklipováním délky náhozu na cívce, je to jedna s důležitých přísad případného úspěchu.  Nahazovat, pokud možno na stejné místo a živit si svůj flíček. Večer do toho ale vnese další dimenzi v tom smyslu, že za denního světla vhodně zvolená převislá větev nad hladinu u druhého břehu, večer není dobrý orientační bod, protože se setměním vám prostě zmizí ze zorného pole. Ve městě dost dobře poslouží například lampa pouličního osvětlení na druhém břehu nebo reklamní neon. Když jsem pak byl na jedné výpravě kousek dál od města, kde tyto orientační body už nebyly, dobře se mi jako orientační bod pro nahazování osvědčila vybraná charakteristická silueta v horizontu stromů na druhém břehu. Například nějaký výrazný průsek nebo vysoký strom, který je zpravidla i v té největší tmě alespoň trochu rozpoznatelný i proti nočnímu nebi. 

Moje letošní večerní vycházky hodnotím pozitivně. I když se mi nepodařilo ulovit dravce, zaznamenal jsem řadu moc pěkných záběrů od městských ryb, které jsou v denní době třeba příliš opatrné. Počasí přímo vybízelo k tomu jít ještě k vodě, a ještě chvíli vytrvat v letním módu. Na poslední večerní vycházce se už ochladilo. Den oproti těm ostatním byl daleko více podzimní. I přes celodenní slunečno foukal studený vítr, listí a jehličí padalo do vody ze stromů daleko víc. Na aktivitě ryb se to také projevilo. Záběry i od těch větších kaprů přišly už před setměním, jako by i ryby cítily přicházející chladný podzim. Takový, jak má být. Ještě určitě na ryby půjdu, na podzim to vždycky pěkně bere. Největší úlovek nás ale čeká doma v listopadu. Druhá princezna už je na cestě. Tak snad se nám to všechno taky podaří zdárně zdolat. Podzimní Petrův zdar i vám.

Komentář ke článku (0)