Péca na rybách, povídání rybáře začátečníka

Jak jsem potkal úhoře

9.6.2016 NOVINKA Zprávy od vody, Trvalý odkaz






Shodou okolností jsem nedávno natrefil na článek o lovu úhořů. Vždycky mě tenhle tajemnej tvor fascinoval. Ve článku autor popisoval líté souboje s úhořem, kterej se pokaždý snaží vykroutit z háčku jakýmkoli možným i nemožným způsobem a hledá kdejakou skulinu mezi kamenama nebo větev kam by se vsoukal a uniknul podběráku. Nástraha jasná, žížaly jakýkoli velikosti. I když na ně zkouším chytat skoro pokaždý, kdy jsem u vody, nikdy jsem na úhoře ještě nenarazil. Je pravda, že jsem na ně prakticky nikdy přímo necílil. Do tmy u vody moc často nebejvám a v článku jsem se dočet, že úhoří doba krmení nastává prakticky výhradně po setmění neboť, a teď cituji: "Jde o dokonalého predátora" :)  

Po delší době jsem zavítal na mnou už jednou objevený a ozkoušený revír, rybníček v Levínské Olešnici. Vloni na podzim, když jsem tu byl naposled jsem si užil moc fajn půlden s kapřím dorostem. Tentokrát ovšem počasí takřka letní a já měl skoro celej den na chytání. Usedl jsem pod strom do stínu a nahodil svoje dva feedery. Protože jsem tu plánoval být celý den, zaházel jsem si jedno místo vařenou kukuřicí, řepkou a pšenicí v naději, že se třeba objeví nějakej větší kapřík nebo amur. Místní organizace se na svejch stránkách holedbá, že i takové ryby ve svým rybníčku má, tak proč ne. Druhej proutek jsem hodil více méně na náhodu poblíž břehu. Postupně jsem na předkrmený místo doplňoval šrot s červama a tak nějak jsem si chtěl užít pěknou pohodovou feedrařinu na stojatý vodě, třeba i s plotičkama, cejnama nebo prostě s čímkoli, co přijde. 

Když jsem ani po hodince a půl neměl jedinej ťukanec do špičky, začal jsem uvažovat, co je špatně. Sluníčko hezky hřálo, ale přeci jen den u rybníka bez ryby na prutu je takovej neúplnej :) Voda v rybníčku malinko podkalená po dešti z víkendu. Říkal jsem si jestli třeba nástrahu trošičku nezvednout ode dna a připíchnul jsem malou plovoucí foukanou kukuřičku k dvoum červům na háček. 
 
A v tom buch na druhém prutu z nezakrmeného místa přišel malej kapřík. Takovej, jaký jsem tu chytal na podzim. No tak aspoň, že tak, uklidnil jsem se a zopakoval sestavu. Jenže přátelé, další hodinu a půl opět nic. Vrátil jsem se proto k úvodní taktice - vařená kuku a červík. Na zakrmené místo jsem dodržoval původní plán - dvě kuku pod háček a zašputnovat červem, přeci jen jsem si pořád myslel na nějakou větší rybu. 
 
Když už se chýlilo k době oběda, prásklo mi cosi do prutu na zakrmeným místě tak, že mi šla špička do vody. Samozřejmě jsem zasek pozdě a vytáh krmítko i háček prázdný. Záběr dne a výsledek? - PEŠEK!!! Hned jsem nahodil znova a začal stahovat i druhej prut, že dokrmím. No a jak naschvál, zrovna, když držím jeden prut v ruce, mi znova vedle zacukala špice. Odhazuju prut, zasekávám vedle a cejtím cosi na konci špičky. Honem odkládám zaseknutou rybu v domění, že je to kapřík a rychle vytahuju druhej prut, aby se mi nemotaly silony do sebe. Jak jsem posléze zjistil - další chyba :) Když jsem se totiž pak vrátil k zaseklé rybě na prvním prutu, ejhle ryba pryč. Vytáhl jsem pouze uslintaný chuchvalec neuvěřitelně zamotanýho háčku na silonu návazce. Aha cejni, ale jak mohli takhle zakucmat ten silon, to mi hlava nebere. No na rozmotávání jsem rezignoval, nešlo to. Výměna návazce a hup znova do vody. Během ne víc než patnácti minut zas stejnej záběr. Prudká rána do špice prutu a tentokrát už jsem to stihnul. Na visící kukuřičku pod háčkem utěsněnou jedním červem jsem vytáh úhoře jak tkaničku do bot. Neměl víc než 25 cm délky. Ale při zdolávání tancoval při hladině pořádně. No a než se mi podařilo vyndat mu háček z té pidi tlamičky, to tedy byla modelářská práce. 
 
Teď mi teprve docvakly ty předchozí drbance do špice i ten uslintanej zamuchlanej forpas. Moje zakrmený místo si z nějakýho důvodu našli úhoři a v pravý poledne vyzobávali ze dna červy, který jsem tam naházel spolu se šrotem. Okamžitě jsem samozřejmě změnil nástrahu na žížalu a musím říct, že to byl dobrej tah. Během odpoledne jsem mimo jednoho kapříka, kterej si evidentně spletl lokál, vytáhl ještě dalších šest úhořů, přibližně podobný velikosti a haldu dalších úhořích záběru jsem neproměnil. Několikrát se mi stalo, že jsem rybu ztratil z háčku. Cejtil jsem tah po záseku a najednou silon povolil a z vody jsem vytáhl jen prázdnej háček s ožužlanou žížalou. Zkusil jsem to ještě na poslední chvíli vyřešit feeder gumou, abych trošku odrpužil to prudký úhoří cukání. Musím říct, že zase úspěšně. Poslední dva záběry byly bez ztráty ryby. 
Moje výprava za podkrkonošskejma kapříkama se změnila v úhoří odpoledne. Krásná zkušenost musím říct. No a já si zařazuju další rybí druh do svýho pomyslnýho deníčku. 

Průměrná známka: 1,00

Komentář ke článku (0)

Co chci tímhle blogem říct?

Tohle je povídání rybáře začátečníka. Ačkoliv k mistrům petrova řemesla mám daleko a leckdy mám pitomý otázky, nejsem žádnej rybářskej světaneřád a k vodě nechodím, abych ji plundroval. Na ryby si chodím odpočnout a mlčet. Jestli tě zajímá, co jsem tam zažil a co jsem se tam naučil, jseš tu správně.