Volal mi kamarád Kuba, sváteční rybář, že se bude vyskytovat o víkendu v Hradci a jestli nepůjdeme zkusit na Rybárnu dírky. V tom mrazu, co byl minulej tejden jsem jen těžko hledal motivaci zajít někam z feederem, i když jsem po dlouhý době měl o víkendu volnějc. Dírkařinu jsem ještě nikdy nezkoušel, ale počasí na to bylo ideální. Led už za ten tejden mrazů pořádně zesílil, a tak i když na sobotu hlásila předpověď teploty nad nulou, neodolal jsem a Kubovi potvrdil, že půjdem. 

Neměl jsem moc tušení, co se na rybníčku za Rybárnou dá chytat. Nemám ani žádný dírkařský vybavení a tak jsem jako přípravu pobalil několik malejch gumovejch smáčků, navázal dva lehokučký splávky a vzal kelímek kukuřice. Se skládací stoličkou a svým nejkratším přílvačovým prutem jsem dorazil v neděli dopoledne na Rybárnu. Rybníček byl obloženej rybářema a chlapi u vchodu nám už hlásili, kde je volno a kam máme zasednout. Uprostřed rybníčku stála skupinka tří rybářů, okolo sebe kbelíky a co chvíli z dírky vykoukla ryba a ve vteřině už byla v kbelíku. Mimochodem za ty dvě hodinky, co jsem tam s Kubou strávili vytáhli tihle borci odhadem tak 60 ryb. Pokud to nebyl nedělní oběd pro dětskou školu v přírodě, nevím co s tolika pstruhama chtěli doma dělat :) 

My jsme s Kubou zaujali místo na úzký lávce, která vedla přes rybníček a začali pokoušet štěstí s malým splávkem a zrnkem kukuřice na háčku. Kuba po chvilce vyměnil splávek za malou marmyšku. Oba jsme si přinesli to nejkratší a nejmenší, co jsme ve skříni s prutama doma našli, ale i přesto jsme si nakonec museli vypůjčit od správců ty pravý dírkařský kraťoučký proutky. Pro tenhle způsob lovu je prostě jakýkoli jiný náčiní nešikovný. Kukuřice moc nefrčela a za první čtvrthodinku jsme neměli ani potah. Jak by ne, okolo nás všichni ostatní tahali z vody samý duháky, dokonce jsem u souseda  zahlíd jednu malou štičku, no a těm kukuřice v porovnání se smáčkem, žížalkou nebo červem prostě moc nechutná. Poprosili jsme vedlejší posádku, jestli bysme si od nich nemohli vzít několik červíků. Kuba se moc nechytnul ani s marmyškou a tak jsme oba změnili nástrahu na tři červy na malým háčku s lehkým splávkem. 

První záběr se u mě dostavil poměrně záhy, jen co jsem se odpoutal od lávky a přešel k dírce kousek dál uprostřed rybníčku. Rozmoklej tající led na mě moc důvěryhodně nepůsobil, ale přeci jen jsem se hecnul a ve vidině pstružího úlovku se na něj pustil. Samozřejmě mě led udržel. Po tejdnu tuhejch mrazů měl sílu určitě přes 10 centimetrů, i když jeho vrchní vrstvy v téměř jarním nedělním dopoledni valem ubejvaly. Ani já ani nikdo jinej, se toho dopoledne do vody neprobořil. Po lehoučkém pocukání červíkem na konci návazce splávek poťukal a prudce zajel pod led. Škubnutí krátkým proutkem a už jsem točil psturha směrem k dírce a k hladině. Pěknej rybníční vysokej duhák o velikosti něco kolem 30 cm šel rovnou do mošničky - bude k nedělnímu obědu. Kuba z lávky pořád bez záběru. Několik záběrů jsem na dírce uprostřed rybníka ještě promarnil. Přeci jen jsem použil hodně malej háček. Poslal jsem Kubu na dírku uprostřed rybníka, a vyměnil si s ním místo. Na dírce u lávky se nic nedělo ani mě, zároveň ale ani Kubovi uprosřed rybníka - zvláštní :) 

Vzal jsem zbytek kukuřice, co jsem měl s sebou jako nástrahu a nasypal ji do jedný z dírek u lávky. Navlíknul jsem na háček nový červy a šoupnul nástrahu se splávkem do stejnýho místa. Během 30 vteřin jsem tahal druhýho pstruha, kterej mi ale upadl těsně před vytažením z vody. Sakryš. Zavolal jsem Kubu, aby zkusil tohle místo. 

Komentář ke článku (0)

To to letí. Ani jsem se nerozkoukal a už zase vyplňuju, proškrtávám povolenku a letím na Rybárnu. Chtěl bych tu opět po roce jen krátce shrnout, co jsem zažil v roce 2018, abych si to zaznamenal dokud si to pamatuju. :)

Statistika

Sečetl jsem za rok 2018 celkem 72 vycházek. Na první pohled mi přišlo, že jsem u vody nebyl tolikrát jako vloni. Tak nějak jsem si myslel, že jsem se tomu tentokrát němel tolik času věnovat. Obzvlášť zjara, kdy jsem kvůli hromadě věcí v práci na ryby neměl čas. Při porovnání s rokem 2017 jsem ale zjistil, že jsem zapsal vlastně ještě o 4 vycházky víc, takže zdání mě trošku kalamlo. V každým případě jsem ale opět nejvíckrát navštívil domácí Labe 31 v Hradci a okolí. První vycházku jsem zapsal už 2. ledna a poslední tentokrát až 31. prosince, kdy jsem neodolal silvestrovskýmu sluníčku a šel s vláčkou obejít třebešský rameno. Se sezónou jsem se rozloučil pěknou štičkou. Celkem jsem v roce 2018 zapsal pouze 3 ryby. Dvě štiky a candáta. Na pěknýho kapra, kterýho bych si chtěl vzít jsem nějak neměl kliku. 

Revíry

Nejvíc jsem se opět vyskytoval na hradeckým Labi 31. Druhou přičku pak drží za rok 2018 Labe 30 a moje oblíbený místo kousek pod Vysokou. Tam to mám rád a pokud molo z palet vydrží ještě příští sezónu, určitě na tenhle flíček nehodlám zanevřít. Zahájení proběhlo tradičně na Orlici na Mlejnku. Tam to mám v zimě hodně rád. Tedy hlavně když nefouká. Na podzim mě odtamtud vítr dokázal jednou i vyhnat. V roce 2018 jsem taky několikrát zavítal na Orlici kousek výš proti proudu. Chytal jsem několikrát v Blešně, kde je Orlice neregulovaná a kroutí se po loukách. Podařilo se mi tam natrefit moc pěkné říční ryby a pořídit krásné podvodní záběry v čistý podzimní řece. V létě jsem taky zavítal na Labe do Stanovic. S muškou jsem tam pokoušel okouny a pstruhy. Je to nádhernej úsek divoký řeky kousek od magickýho Kuksu. S kamarádem Hrobníkem jsme tam krásně zalovili v letním ránu a pak jsem se tam ještě několikrát zastavil sám. V dubnu jsem taky zavítal na feederovej sraz a zkusil si Labe v Brandýse nad Labem a s tatíkem jsme vedle naší pravidelný velikonoční otvíračky na Rozkoši, v záři navštívili soukromej kaprodrom na pískovně v Roudnici, což byl skvělej zážitek.  

Ryby

Nepočítám-li několik kapitálních kaprů a jeseterů z Roudnice, tak potom se z mého feederového cejnového a podoustvího standardu v roce 2018 vymykaly snad jen dravci. V létě jsem je hodně pokoušel. Vždycky spíš pasivně v kombinaci s jedním feederem jsem měl nahozeno vedle i kousek té rybky a doufal, že se ukáže nějaká ta štika. Ukázala. Jednu jsme měli ke štědrovečerní večeři a dokonce se mi podařilo letos přemluvit i na dva candáty. I když to nebyli žádní obři, byli pro mě určitě rybama roku 2018. Z mých nesmělých muškových pokusů na Labi ve Stanovicích pak vzešlo několik úlovků v podobě pidi okounů a dvou duháků standardní velikosti. 

Technika a náčiní

Naše společná dovolená v září s tatíkem na Roudnici byla kaprová a já si musel půjčit od kolegy Vojty druhej kaprák, protože jako feederař disponuju pouze jedním. Vyšlo to ale nakonec všechno skvěle, prut jsem Vojtovi pořádně prověřil na kaprech 10 kg plus a v pořádku vrátil. 

Valnou většinu roku jsem se ale věnoval svýmu oblíbenýmu feederu. Feederování mě pořád ještě nepřestalo bavit a přineslo mi i v roce 2018 celou řadu zajimavejch úlovků. Pokoušel jsem se různě variovat mezi klasickou průběžnou montáží, jemňoučkým pater nosterem v Brandejse až po bez-bižuterijní pater noster od guru Gábora Dome z maďarska. Tahle montáž  mě hodně zaujala zejména svojí jedoduchostí ji uvázat a tím, že se nemotá a neobsahuje opravdu ŽÁDNÉ slabé součástky typu obratlíků či karabinek, ve kterých se obvykle montáže trhají. Na vánoce jsem si udělal radost a nechal anglickýho Santu, aby mi přivezl jeden šperk do mojí feederový rodiny. Rozšířil jsem svůj prutovej arsenál o jemnej profi kousek Drennan Accolyte Ultra Feeder a už se moc těším až ho otestuju ve studený vodě.  

Několikrát jsem byl ve Stanovicích provětrat i svůj starej, Jendou repasovanej mušák, čímž jsem si splnil jedno ze svých rybářskejch předsevzetí, který jsem si určil na začátku roku 2018. Zážitek to byl skvělej. Určitě to chci zopakovat i v roce 2019.  

Samostatnou kapitolou v roce 2018 byly moje pokusy o podvodní videa. Podle ohlasů na youtube, na blogu i na stránkách nafeeder.cz můžu říct, že vidět ryby pod vodou jak se chovají okolo nástrahy byla zajímavá zkušenost i pro ostatní rybáře. Na videích z vody se dala naučit celá řada věcí. Například jakou roli hraje správné uvázání poloplovoucí nástrahy pod háčkem, jak to vypadá a co se děje, když dopadne krmítko plné šrotu na dno, jak si malé ryby dokáži poradit s živou nástrahou v podobě žížaly, nebo jakou roli ve vnadění hraje pevná návnada např. pelety. Mám v zásobě další záznamy i nápady, co ještě dál zkoumat, takže svůj blog možná postupně změním na vlog :) 

2018 za námi, ať žije 2019

No, začátek letošního roku 2019 brzkýmu zahájení sezóny moc nepřeje. Když není venku dešťová nebo sněhová plískanice tak mrzne. Navíc ta tma ve 4 odpoledne mě ubíjí. Letos vyrazím otevřít sezónu zřejmě trochu později než vloni. V každým případě se ale moc těším, co mi přinese. Rád bych se letos zkusil trochu víc věnovat cílení lovu. Chci si zkusit cíleně obměňovat návnady, nástrahy a montáže a zkoumat jaké ryby mi je budou brát. Stejně jako vloni bych rád znova vyrazil s muškou do proudu. Je to vynikající zkušenost, moc se mi to vloni zalíbilo. Čeká nás taky zjara s tatíkem další Roudnice. Tentokrát tam zkusím i něco pod vodou natočit. Snad se taky s klukama z nafeeder.cz dohodneme zase na nějakým jarním srazu. Podzimní nevyšel, ale zjara to určitě klapne. Jsem zvědavej, co mě zas novýho naučej. Vzhůru do toho a hlavně ať to letos tahá - aspoň tak jako vloni. 

Komentář ke článku (0)