Járo, jsi tu?
Co s načatým odpolednem? Rybáři mají v odpovědi na tuto otázku jasno. Nedělí odpoledne, kde jinde než u vody. Poučen z předchozího nezdaru jasně jsem si stanovil cíl vycházky - zachytat si. Nechávám stranou testování nových nástrah nebo návnad, nechávám stranou objevování novejch fleků - jdu potahat nějaký ryby :)
Vyrážím na osvědčený místo letošní zimy - na Orlici nad splav v Malšovicích. Beru osvědčenej tlačenej rohlík a trošku vlastnoručně namíchanýho slanýho krmení ze dvou šrotů, mletý řepky a strouhanky. Na místě opět zjišťuji, že málo lepí a nedrží na method krmítku - achjo zas! Vylepšení hlínou tentokrát ale zabralo. Vybaluju dva pruty, lehkej picker Axiom 2,4 a medium feeder GF 3,6. Chci vyzkoušet nahodit trošku dál, a tak to zkusím taky s delším prutem. Na tohle období možná ještě trošku těžký nádobíčko, ale zkusim to. Na pickeru mám method krmítko kraťoučkej návazec s kouskem feeder gumy a na GF klasickou průběžku s hokejkou, košíčkem a asi půlmetrovým forpasem.
Na tomhle stejným místě jsem seděl přibližně před měsícem a zadařili se mi tu dva pěkní kapříci, tak uvidíme jak dneska. Na háček klasicky jeden vyštípnutej tlačenej rohlík zajištěnej dvěma mraženejma červama (živý jsem už v neděli nesehnal, ale ty mražený jsou myslím naprosto OK :))
Přibližně po čtvrthodince buch - spička lehkýho pickeru jde do vody a já sekám. Pořádnej tah po proudu. Je to kapřík, určitě. Ale sílu má teda už o poznání jinou než minulej měsíc, kdy se nechal vytáhnout z vody prakticky bez boje. Jojo jaro už je tu a i ryby už se probouzej. Chvilku se s ním peru a najednou vytahuju z vody jen krmítko. Utrh se mi uzlík feederový gumy - únava materiálu.
Používám teď na zimu na návazce k háčku jemňoučkej fluorcarbon 14mm, a proto jsem ho začal odpružovat kouskem feeder gumy. Prozatím velká spokojenost, musím říct. Vloni jsem tenhle fluorcarbon zkoušel jen tak a utrh jsem na něm několik kaprů na Rozkoši a tak jsem mu přestal věřit. S feeder gumou je to pecka. Prozatím žádná ztracená ryba - tedy teď vlastně první, ovšem ne vinou fluorcarbonu ale blbě upevněnýho uzliku na gumě.
Druhej podobnej záběr za dalších přibližně 20 minut jsem už proměnil bez selhání. Kapříci okolo 45 cm byli při chuti. Vytáhl jsem jich za odpoledne ještě dalších 5. Střídavě z větší dálky na medium GF prut, střídavě na picker z blízka od břehu. Od všech jsem se dočkal podobný aktivity. Už to není ta zimní hybernace, ale pěkná jarní síla. Souboje moc hezký :)
Rohlík zachutnal i dvoum větším cejnům. Pomalu ho začínám pokládat za ultimátní zimní nástrahu. Zkusíme jak bude makat v létě. Negativem kromě málo lepivýho mixu a jednoho utrženýho kapříka, kterýmu jsem nechtěně přidal jeden háčkovej piercing byl snad jen můj amatérismus v lovu na dva pruty. Několikrát jsem podvlíkal překřížený silony, když mi ryby jezdily při zdolávání ze strany na stranu přes silon druhýho prutu - no, ještě to chce cvik. Snad jen nedávat pruty tak blízko k sobě, anebo druhej prut raději při zdolávání ryby stáhnout.
Tuhle nedělní vycházku musím hodnotit jen a jen pozitivně. Osvědčené místo, osvědčená nástraha - výsledek nad očekávání.
Pondělní ráno na Orlici
Dlouho jsem se na tuhle rybačku chystal. Tejden dovolený přede mnou, ale do Itálie je odjezd až večer, takže dopoledne hurá na ryby. Pondělí ráno, půl března, u vody bych čekal jen ty nejskalnější důchodce :) Původně jsem myslel, že zakotvím na nějakým netradičním místě. Měl jsem v hledáčku Keprťák na Pláckách nebo Labskej náhon někde v Předměřicích. No ale vzpoměl jsem si jak dopadly moje poslední pokusy objevovat nový místa na Opaťáku a na Labi, kde jsem neměl buď ani záběr nebo mi to bral proud a s mým novým lehkým pickerem jsem byl úplně ztracenej. No prostě podceněná příprava. Na nový fleky asi lepší nejdřív vyrazit s někým zkušeným a oťukat. A tak jsem si pondělí řek, že si přeci jen chci trošku zachytat a tak jsem vyměk a zakotvil na Orlici v Malšovicích naproti Slezský plovárně.
S sebou můj oblíbenej tlačenej rohlík na šňůrce, červíky, a půl pytlíku osolenýho černýho krmení Sensas Super Black. První zádrhel: Ráno za oknem sice luxusní sluníčko - příslib krásnýho jarního dne u vody, jenže na místě ouha - studenej uragán, kterej teda pěkne zalejzal za nehty. Radši nedomejšlet, co to bude dělat s jemnejma feederovejma špičkama. "Nejseš žádný béčko, už jednou jsi dneska vyměk", řek jsem si a začal vybalovat nádobíčko. Druhej zádrhel: Sensas Super Black sice ohromně pozitivně hodnocený krmení na zimu, voní skvěle, barva výborná, ovšem na method krmítko ho těžko nalepit. Zkusil jsem to vylepšit troškou hlíny, co se mi podařilo vyďoubat z břehu, ale vzhledem k tomu, že jsem krmení předtím vytunil ještě bonduelkou, neměla lepící složka valného efektu. Nakonec, po několika kolech vztekání se a proklínání hry vyklápěj se bábovičko jsem na pickeru převázal montáž na klasickou průběžku s košíčkovým krmítkem. Tím pádem jsem dal kapříkům pro toto dopoledne pápá.
Abych to zkrátil. Ještě, že jsem si pod maskáče vzal ty podvlíkačky. Vítr nepolevoval na síle a já vymrzlej za tři hodinky odcházel od vody. Na score kartu jsem si moh připsat 5 mikro cejnů, který se asi zřejmě zrovna probudili ze zimního spánku. Ne, že by se tedy u vody vůbec nic nedělo, to zas ne, ale přeci jen jsem si to slunečný dopoledne představoval trošičku jinak.
Poučení ve smyslu rybářské bible 1000+1 rada pro rybáře samozřejmě najdeme:
- Krmení na method feeder je potřeba extra vybírat anebo vyzkoušet a nesázet jen na jméno.
- Ke správnému zhodnocení aktuálního počasí před započetím vycházky nestačí kouknout z okna jen na parkoviště před barákem, ale možná vystrčit bradu aspoň na balkón.
- Jasně si stanovit cíl vycházky:
a) Zachytat si
b) Objevit novej flek, o kterým si budu moct poznamenat do budoucna: Ano / Možná ještě někdy / Už nikdy víc
c) Vyzkoušet nový nástrahy / návnady
a podle toho vybrat, kam se vypravit. Všechno dohromady totiž zcela určitě nefunguje k naprosté rybářově spokojenosti.
Závěrem snad už jen zhodnocení: Nemůžu říct, že bych si nezachytal nebo, že bych odcházel od vody rozladěnej, ale určitě se mi zadařily už i lepší vycházky. Tak snad zas příště znovu a lépe!
Zimní teorie versus zimní praxe
Nevím jak ostatní, ale já teda musím říct, že už pociťuju pořádnej zimní rybářskej absťák. Nejsem zas až tak úplně skalní, že bych si bral v práci dovolenou, abych moh jít na ryby za světla. Když venku věje sníh nebo je hrubě pod nulou taky se mi k vodě moc nechce. Ale poslední dobou, nějak podezřele často vykukuje sluníčko a venku jsou slyšet ptáci a voní to jak na jaře. No úplně si to o tu rybačku říká.
Za poslední dva tejdny vcelku jarního počasí mi na ryby vyšel čas dvakrát. Samozřejmě zimní vycházka chce náležitou přípravu. Zvláště pak já, začátečník, kterej doposud rybařil od března do října, jsem to nemoh podcenit. No a taky co jinýho přes zimu dělat, když už teda nejde jít ven k vodě, než pročítat rady zkušenejch a čerpat inspiraci do nové sezóny v literatuře a na internetu.
No takže jsem se samozřejmě dověděl jak jsou pro zimní rybolov ohromně účinný pikantní chutě česneku, chilli, maggi, soli atd. Jak je naprosto nezbytný solit šrot a barvit ho do tmava popelem a já nevím čim. Jak si prostě bez pořádnýho vostrýho dipu v chuti nejlépe „patentka“ nebo „mrtvola“ (kterej stojí asi tři stovky) u vody ani neškrtneš, no a tak dále.
Vybaven červy obarvenými na červeno, rohlíkovejma kuličkama marinovanejma v maggi a vykoupanejma v chilli-česnekový lázni jsem vyrazil podvakrát k vodě na zimní výpravy provětrat svůj novej dárek od ježíška – Axiom 2’40 Picker, na kterým – jak jsem se opět dověděl z povídání zkušených – se i ta sebemenší ryba třepotá a bojuje jak obří sumec :)
Z teoretického pohledu chybu nenajdeš. „Musí aspoň něco brát. Malý, větší to je fuk, jen ať se něco děje“, říkal jsem si a vybral, podle rad a videí z netu, malou říčku se zákrutama a padlejma stromama. A výsledek? NIC! Ani potah silonu. Na druhou vycházku znovu podle rady internetových zkušených místo na řece poblíž vtoku vyčištěné vody z tovární čističky, kde by údajně měla teplejší voda ryby lákat. A výsledek? NIC! Ani potah silonu. Místní ryby zřejmě rady zkušenejch neznaj? Anebo „zkušení“ mají zkušenosti jen s řekou co jim teče za barákem a u nás prostě asi jejich moudra neplatěj. Jinak to nevidim.
Jak jsem se pokusil osedlat úředního šimla
Máme tu nový rok a hromada z nás tichejch bláznů už má určitě v ruce novou povolenku, novej Řád a novou známku v legitimaci. Tady v Hradci proběhla moje výměna papírů letos poměrně hekticky oproti loňsku, kdy jsem na Rybárně prakticky jen přešel od okýnka k okýnku a během 5 minut jsem měl všechny formality za sebou. Tentokrát jsem si přeci jen trošku „zafrontoval“ ale zato jsem se navíc dověděl, kdy a kam můžu přijít na členskou schůzi, což mě doposud nějak nenapadlo řešit. Asi se ze mě stává zodpovědnější a zodpovědnější člen místní organizace :) Mou letošní výměnu povolenky, ale provázela jedna pozitivní historka, se kterou se chci podělit a která mi ukázala, že častokrát proklínaného úředního šimla lze někdy poměrně jednoduše osedlat – samozřejmě k blahu mému a nás všech taky :) Začnu o měsíc dřív někdy na kraji prosince.
Pro jednu ze svých posledních přívlačových vycházek jsem si vybral Rozkoš. Nikdy jsem tam pořádně na přívlač nechytal a říkal jsem si že to při břehu vyzkouším a i kdyby nic tak aspoň objevím novej kousek revíru, kam chodím od malička, a kterej i přesto znám vlastně jen z malé části. Nic jsem tehdy nechytil, ale o to nejde. Vypravil jsem se od hlavní hráze po břehu směrem ke Lhotě. Věděl jsem že od hlavní hráze je chráněné pásmo a v Řádu jsem se dočetl, že lovné úseky jsou kolem Rozkoše číslované a značené tabulemi. Po tu dobu, co na Rozkoš jezdím chytat jsem si nevybavil jediné místo, kde bych tu tabuli s číslem úseku někdy viděl. Bohužel popis místních reálií v Řádu, které označují začátky a konce úseků mi nic moc neřekly. No ale logicky vzato, pokud půjdu po břehu hájeného pásma, musím na začátek nějakého lovného úseku někde narazit. Cestou od hlavní hráze jsem věřte nebo ne žádnou tabuli až do Lhoty nezaznamenal :) Ne vždy samozřejmě bylo možný brodit se roštím podle samotnýho břehu, a tak když jsem dorazil do Lhoty, kde už jsem si byl jistej, že se lovit může řek jsem si, že jsem tu tabuli určitě někde minul.
Z nouze Správčák
V úterý byl státní svátek a tak jsem se utrh v pondělí dřív z práce, protože jsem tušil, že narozdíl od pondělního odpoledne, úterý už mi tak hezký rybí počasí nedopřeje. Říkal jsem si, že bych šel ještě vyzkoušet naposled podzimní řeku a vypravil jsem se do Němčic pod Kuňku, pod němčickej most, kde už jsem si to obhlížel v létě. Jenže ouha. V Labi se po deštivým víkendu hnal prudkej kalnej proud a ještě navíc pod němčickým mostem stál v řece bagr a vybíral naplavenej bordel. No tak tohle místo samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Cestou zpátky do HK jsem vymejšlel plán B.