Mám narozeniny = jdu na ryby
Už je to skoro taková malá tradice. Třetí sezónu chodím na ryby a potřetí jsem si vzal v práci na den svejch narozenin volno a jako oslavu významnýho dne šel k vodě. Pro mě nejlepší oslava. Nic složitýho jsem nechtěl vymejšlet. Sněhová voda v Labi už opadla, břehy ještě nejsou zarostlý vysokou trávou, a tak jsem vyrazil do města na takovej lehkej jarní urban fishing.
Tak jsem taky zahájil
A je tu nová sezóna! Letošní zima byla opravdu zima s velkým Z. Na dírky jsem se sice nedostal, ale příští rok se určitě hecnu. Veletrhů, výstav, literatury, příprav a dalších zimních aktivit už bylo dost. Teď konečně povolily ledy a opadla velká voda na Labi i na Orlici a tak jsem vyrazil. Chce se říct, že již tradičně moje zahajovací vycházka vedla na Orlici. Vybaven echolotem, který jsem si nadělil pod stromeček byl jsem zvědavej, co se mi tam pod hladinou ukáže. Jestli opravdu na sonaru najdu nějakou tu rybku. Po fajnovým začátku minulý sezóny na stejném místě, kdy se mi zadařili dva krásní kapříci jsem se vybavil prakticky totožnejma nástrahama a návnadama - šlapanej rohlík, černej slanej mix s troškou rumu a navíc pár barevnejch červíků. Zvolil jsem method krmítka a slaboučký forpasy z 14 fluorcarbonu s malinkým háčkem.
Bez potvrzení výskytu ryb na displeji echolotu jsem nahodil prostě někam před sebe. Vsadil jsem tentokrát na dva pruty. Jeden lehoučký picker s 20g method krmítkem a druhý delší s 40 gramem, který jsem odhodil trošku dál od břehu. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Prakticky, ještě dřív než jsem navázal druhý prut poťukala mi pickerová jednouncová špička. Malej cejn zabral na balíček červenejch červů na háčku. Nechal jsem na pickeru červíky a zopakoval místo. Cejni si zřejmě moje rumový černý krmení zřejmě našli, protože brali poměrně pravidelně. Nebyl to teda žádnej cvrkot, přeci jen voda je ještě chladná a je teprv začátek března, ale můžu říct, že na záběr jsem nečekal dýl než nějakejch 10 minut.
Zajímavý bylo, že na delší prut, dál od břehu nepřišel jedinej záběr. Myslím si, že to nebylo ani tím, že by zrovna takhle daleko od břehu ryby nebyly. Několikrát se mi stalo, že jsem vytáhl červíky ožužlaný. Spíš si myslím, že byť jsem použil tu nejměkčí špičku, byla pořád asi ještě moc tuhá v provnání s lehkým pickerem. Prostě jsem jemnej zimní záběr na prutu neviděl. No a taky foukal dost silnej vítr a moc nepolevoval.
Po přibližně pěti cejnech jsem změnil nástrahu a přidal jsem pod háček suchej šlapanej rohlík. Za chvilku šla špička pickeru k zemi. Poměrně silnej záběr na začátek března přinesl moc pěknýho padesáticentimetrovýho kapříka. Na pickerovým prutu opět krásnej souboj. Takový hezký ryby nelovím ani v létě :) No tak snad jsem si to nevysřílel hned na první vycházce. Tatáž nástraha na delším prutu nepřinesla znovu žádnej záběr.
Po prvním kapříkovi se mi už žádného dalšího na rohlík přesvědčit nepodařilo a tak jsem pokračoval v cejním tempu až do vyprázdnění kbelíčku s krmením. Musím říct, že zahájení letošní sezóny proběhlo překavpivě dobře. Moc jsem se už k vodě těšil. Loni se mi podařio zahájit přeci jen o měsíc dřív. V každým případě jsem si ale i letos potvrdil svoji loňskou takticku se slaným tmavým mixem a štípaným rohlíkem, za což jsem rád. Teď doufám, že nadcházející sezóna bude alespoň taková jako moje první vycházka.
Zpátky do zbraně
No tedy už pořádně dlouho jsem nebyl smočit silóny, to musím říct. Stěhovat se je horší než vyhořet. S přibývajícím počtem stěhování za svůj život pokládám tento krok za čím dál obtížnější. Rybářskej cajk je už ale z krabic v novým bytě vybalenej, a tak jsem moh alespoň na chvilku k vodě. V tejdnu je to už čím dál těžší. Odpoledne po práci jsou k dispozici tak maximálně dvě, dvě a půl hodinky do úplný tmy. Achjo, už to bude jen horší.
Samozřejmě havně z důvodu omezeného času k dispozici, jsem vyrazil s vláčkou na šoulačku kolem oblíbenýho slepýho labskýho ramínka. Kousek od místa, odkud jsme se před měsícem odstěhovali. Výbavu jsem nijak extra neřešil. Otevřel jsem krabičku s pozůstatkama z minulý sezóny - ano, letos jsem ještě nevláčel. Smáčci poměrně v dobrý kondici, kopýtka taky. Začal jsem malým woblerem v jedovatý zelenožlutý barvě, kterýho jsem si přivez z rybářský výstavy. Prohodil jsem místo okolo malé pláže, kde se mi vloni zadařila pěkná zubatka. Vítr pořádně fučel, zima zalejzala za nehty - no počasí nebylo zrovna vycházkový. Po chvilce jsem se přesunul kousek stranou směrem ke stulíkům, kde jsem sázel na nějaké štičí skrýše. Změnil jsem nástrahu na větší kopýtko v tradiční, mojí nejoblíbenější vlaštovčí černo-bílé kombinaci. Asi na třetí nához záběr a šup směrem do zarostlý džungle. No kdyby ta štika byla malinko dospělejší, asi by mi tam zmizela. Ale tuhle juniorku jsem povodil až do podběráku. Krásně barevná kudlička, malinko přes 40 cm - potěšila. Chvilku jsem to místo ještě dráždil vlaštovčím kopýtkem, ale už se na mě žádná podívat nepřišla.
Popošel jsem dál a zkusil rotačku. Bez úspěchu. Už se začínalo šeřit a tak jsem zamířil zpátky k autu. Ještě jsem se zastavil kousek od zlomenýho jasanu, kterej padl do vody - ideální štičí schovávačka. Bohužel však místo další štiky, kterou bych nejdřív protáhl podběrákem a pak darovál zpátky vodě, jsem vodě daroval svoje dvě nástrahy. Tady už jsem pořádně ani neviděl na konec silonu, abych navázal další kopýtko a tak jsem zamířil domů. Byl jsem zmrzlej a vyfoukanej, ale rád, že jsem vyrazil. Krátká procházka, ale furt lepší než žádná.
Večer jsem se chtěl ještě popídit na netu po nějakejch dalších tipech na vláčku. Přeci jen vláčet nepřijdu tak často a tak jsem ještě větší amatér než v tom feederu. Pojal jsem plán na další výpravu a objednal několik chlupatejch jigovejch streamerů. Tak uvidíme, co budu moct napsat do deníčku příště ;)
Speciální krmení ano či ne?
Rád bych se s Váma podělil o jednu mou čerstvou zkušenost. Na úvod podotýkám, že se nejedná o nějaký univerzální pravidlo, který by mělo bejt platný vždycky a všude. Jedná se jen a pouze o osobní zkušenost.
Nedávno jsem narazil na článek Milana Tychlera, kde rozebíral účinnost jednolivých mixů krmení, které se prodávají pro vnadění konkrétních druhů ryb, například cejnové, ploticové, na kapry, na parmy, na amury, atd. Nějak mě to při nákupu krmení zatím nezajímalo, co je na tom obalu vytištěný za rybu. Spíš jsem se vždycky zkoumal, jestli je to krmení slaný, sladký, světlý, tmavý, hrubý nebo jemný. Maximálně jestli je kaprový nebo spíš na feeder. Upřímně, kdo jde cíleně lovit plotice, aby si kvůli tomu kupoval tříkilovej mix? A z osobní zkušenosti jsem se snad jen jednou cíleně zaměřil na to, že půjdu zkusit parmy. Nakoupil parmový krmení, vybral proudnější úsek řeky, na háček napích kousek tvrdýho sejra, a výsledek se tak nějak nedostavil - brali mi to samí cejni. Takže jsem tu specifikaci podle druhů ryb bral u mixů spíš jako marketingovou záležitost. Objednal jsem si ale tuhle u od Dovitu mezi jinejma i pytel Amurovýho krmení, možná spíš ze zvědavosti čím se to bude lišit od těch, co jsem zatím vyzkoušel. Učinil jsem jeden pokus s amurovým krmením na Rozkoši, ale jsem neměl jedinej záběr, a to ani amuří ani jakejkoli jinej. Nutno říct, je ani tatík na kapráky v ten den záběr nezaznamenal, takže krmení tenkrát asi nehrálo významnou roli :)
Zbylo mi toho amurovýho zázraku ještě půl pytle a tak jsem se rozhod, že tomu dám ještě jednu šanci a vyrazím an písník, kterej zkraje prázdnin obcházel s vláčkou. Potkal jsem tam tehdy chlapíka, se kterým jsem se dal do řeči na téma, jak je rybník míň zarostlej než vloni. Povídal, že letos jsem vysadili amury, aby tu vegetaci trošku poklidili. Když jsem předevčírem dorazil k vodě, světe div se, ale žádný chaluhy k hladině nevyčuhovaly. Zkusmo jsem prohodil před sebou a ani na dně jsem o nic nezadrhával. Amuři zřejmě odvedli dobrou práci. Připravil jsem si amuří mix, zakrmil jsem si flíček před sebou a used. Dvě rybářský posádky vedle mě a další dvě na druhým břehu mi napovídaly, že to tu tak marný asi bejt nemůže.
Začal jsem s pěti červama na háčku a netrvalo snad ani deset minut a vytáh jsem pěknou plotičku. Zopakoval jsem pět červů a na nához další. Byl čas přtvrdit a tak jsem nasadil vlastnoručně vyštípanej tlačenej rohlík na šňůrce pod háček. Během pěti minut mi zabral amur. Memohl mít víc než 45 cm, ale byl to dobrej příslib. Nevím, co jsem to trefil za flek, ale od tý doby jsem se nezastavil. Během mý dvouhodinový rybačky jsem do podběráku dostal deset amurů, z nichž největší měl 52 cm, jednoho cejna a když jsem už nevěděl, čím zaujmout jejich větší bratříčky a nastražil žížalu, přišel se na mě podívat i jeden pěknej okoun. Druhej prut, kterej jsem měl hozenej kousek dál se taky nenechal zahambit, i když výsledek 4 amuři zůstával daleko za standardem :) Tak trošku jsem se zapýřil, když se mě chlapi od vedle přišli zeptat, na co to vlastně chytám. To se mi tedy fakt často nestává.
Vtip je ale v tom, že jsem druhej den, na tom samým místě, v ten samej čas a dokonce i za toho samýho počasí nevytáhl amurů čtrnáct, ale "jen" tři. Asi tušíte, co se od předchozího dne lišilo. Přesně tak, místo amurovýho Dovit mixu jsem měl Lorpio Kapr Scopex-vanilka.
Z nějakýho důvodu, a ten budou asi vědět přesnějc ve firmě Dovit, těm amurům chutnal jejich mix víc. Řek bych, že v tomto případě právem je na obale ten amur vyfocenej. Ověřil jsem na vlastní kůži, a to za podivuhodně šťastných stejných podmínek v oba dva dny (místo, čas, počasí).
Znova opakuju: Netvrdím, že jsem objevil nějakou světobornou novinu. Vůbec neříkám ani to, že amurovej mix přiláká všechny amury z celýho rybníka zrovna ke mě. Může ale určitě pomoct, a z mý zkušenosti říkam, že výrazně - ovšem pouze za jedný důležitý podmínky. Že tam ty ryby jsou nebo jsou aspoň poblíž :) Na příkladu s parmami a příkladu z Rozkoše dokládám, že kde ryby nejsou, ani nejlepší mix nic nezmůže.
Vedle toho, že jsem si do svýho rybářskýho atlasu zařadil další rybí druh, můžu potvrdit z vlastní zkušenosti i to, k čemu došel ve svým článku o speciálních krmících mixech i Milan Tychler - díky a inspiraci ;)
Rybařina po kanadsku
Za letošní rok musím říct, že se mi docházkovej seznam v povolence hezky a rychle plní. Je fajnový počasí a v tejdnu po práci se mi podaří vždycky na pár hodin navečer k vodě zajít. Zvlášť teď dokud je ještě poměrně dlouho světlo. Tenhle tejden jsme tu měli v práci návštěvu z Kanady a tak jsem Mikovi nabídl jestli nechce se mnou na odpoledne k vodě. Aspoň jeden den, vzít třeba s sebou nějaký to pivko, sednout k vodě, pokecat někde jinde než v kanceláři nebo v hospodě.
Mik nadšený rybář samozřejmě souhlasil a já už si začal chystat slovíčka, jak se řekne cejn a plotice anglicky. To bylo totiž to, čeho jsem čekal, že uvidí nejvíc. Opatrně jsem ho připravoval, že tady to není Kanada, a že rozhodně jesetery a lososy, který mi on ukazoval na fotkách v telefonu jak s nima pózuje v náručí tady čekat nemůže. Samozřejmě jsem si musel vyslechnout příběhy o metrových štikách a jezerních pstruzích stejný velikosti, který se úplně běžně v Kanadě na každým vodním rohu vyskytujou. Což mě ale dost uklidnilo, protože jsem se aspoň přesvědčil, že rybářská latina funguje po celým světě stejně.
Vyrazili jsme k Labi. Aby to neměl daleko, sedli jsme si přímo do města. Samozřejmě nechtěje hazardovat se svejma papírama jsem mu vysvětlil jak je to tu s povolenkou, a že si samozřejmě na zkoušku může nějakou to rybu zkusit na prutu přitáhnout, ale lovit budu samozřejmě já. Zdálo se, že nemá problém.
Prvních několik desítek minut po tom, co jsem nahodil se probírala tloušťka silonů na mejch feeder prutech. Stálo mě nekonečný úsilí sehnat argumenty, proč nepoužívám silnější silon než 16tku. Vždyť přece když mi to vezme něco většího okamžitě se to musí urvat. Myslím, že se mi to vysvětlit tak, abych mu aspoň poodkryl nádheru feederu a jemnýho náčiní za celej večer nepodařilo. V Kanadě jsou holt ryby jinýho kalibru a 16tka silon je tam slaboučká i na přivazování rajčat. Argument o nedostatečný výdrži slabejch silonů byl podpořen vzápětí, kdy se špička prutu ohnula tak že šel málem celej do vody. Jednoznačně kapří záběr, vzal jsem za prut a místo tahu ryby jsem stáhnul pouze přetrženej povolenej silon. Marný byly jakýkoli moje spekulace o tom, o co všechno se mohl silon přetrhnout. Mike měl jasno :)
U vody byla pohoda. Zprvu jsem se bál, abych měl Mikovi vůbec co ukázat. Aby se alespoň něco dělo. Nasadil jsem proto nejuniverzálnější nástrahu - červy, a malý háčky, aby když už nic tak aspoň nějaká drobotina uvízla na prutu. Musím říct, že jsem se bál zbytečně. Ryby braly prakticky od začátku a vytvrvale. Vedle obligátních cejnů a plotic všech různejch velikostí se přišel podívat i pěknej jesen, a co jsem ve městě nečekal, dokonce i úhoř. Byl to parádní večer. Mike popíjel svůj energy drink a vypadal spokojeně. Okamžině se chtěl fotit s každou rybou, kterou jsme vytáhli a na internetu hned hledal detaily o druhu. Myslím, že Mike nakonec krásu feederovýho rybaření alespoň trošku pochytil. Druhej den jsme totiž museli jít do rybářskýho obchodu, kde si nakoupil feederový krmítka s tím, že to rozhodně v Kanadě zkusí na kapra. A že se mu tam samozřejmě budou kámoši smát, protože kapr v Kanadě má pověst plevelu a zpracovává se prej jen do psích granulí :)
Mike má tedy domů pěkný suvenýry. Hromadu fotek jemu doposud neznámejch druhů ryb, který může ukázat dětem a já už jsem rád, že jede domů. Příští tejden vyrazím zas někam dál od města, sám... a budu celou dobu mlčet! :)