Zpátky do zbraně
No tedy už pořádně dlouho jsem nebyl smočit silóny, to musím říct. Stěhovat se je horší než vyhořet. S přibývajícím počtem stěhování za svůj život pokládám tento krok za čím dál obtížnější. Rybářskej cajk je už ale z krabic v novým bytě vybalenej, a tak jsem moh alespoň na chvilku k vodě. V tejdnu je to už čím dál těžší. Odpoledne po práci jsou k dispozici tak maximálně dvě, dvě a půl hodinky do úplný tmy. Achjo, už to bude jen horší.
Samozřejmě havně z důvodu omezeného času k dispozici, jsem vyrazil s vláčkou na šoulačku kolem oblíbenýho slepýho labskýho ramínka. Kousek od místa, odkud jsme se před měsícem odstěhovali. Výbavu jsem nijak extra neřešil. Otevřel jsem krabičku s pozůstatkama z minulý sezóny - ano, letos jsem ještě nevláčel. Smáčci poměrně v dobrý kondici, kopýtka taky. Začal jsem malým woblerem v jedovatý zelenožlutý barvě, kterýho jsem si přivez z rybářský výstavy. Prohodil jsem místo okolo malé pláže, kde se mi vloni zadařila pěkná zubatka. Vítr pořádně fučel, zima zalejzala za nehty - no počasí nebylo zrovna vycházkový. Po chvilce jsem se přesunul kousek stranou směrem ke stulíkům, kde jsem sázel na nějaké štičí skrýše. Změnil jsem nástrahu na větší kopýtko v tradiční, mojí nejoblíbenější vlaštovčí černo-bílé kombinaci. Asi na třetí nához záběr a šup směrem do zarostlý džungle. No kdyby ta štika byla malinko dospělejší, asi by mi tam zmizela. Ale tuhle juniorku jsem povodil až do podběráku. Krásně barevná kudlička, malinko přes 40 cm - potěšila. Chvilku jsem to místo ještě dráždil vlaštovčím kopýtkem, ale už se na mě žádná podívat nepřišla.
Popošel jsem dál a zkusil rotačku. Bez úspěchu. Už se začínalo šeřit a tak jsem zamířil zpátky k autu. Ještě jsem se zastavil kousek od zlomenýho jasanu, kterej padl do vody - ideální štičí schovávačka. Bohužel však místo další štiky, kterou bych nejdřív protáhl podběrákem a pak darovál zpátky vodě, jsem vodě daroval svoje dvě nástrahy. Tady už jsem pořádně ani neviděl na konec silonu, abych navázal další kopýtko a tak jsem zamířil domů. Byl jsem zmrzlej a vyfoukanej, ale rád, že jsem vyrazil. Krátká procházka, ale furt lepší než žádná.
Večer jsem se chtěl ještě popídit na netu po nějakejch dalších tipech na vláčku. Přeci jen vláčet nepřijdu tak často a tak jsem ještě větší amatér než v tom feederu. Pojal jsem plán na další výpravu a objednal několik chlupatejch jigovejch streamerů. Tak uvidíme, co budu moct napsat do deníčku příště ;)
Speciální krmení ano či ne?
Rád bych se s Váma podělil o jednu mou čerstvou zkušenost. Na úvod podotýkám, že se nejedná o nějaký univerzální pravidlo, který by mělo bejt platný vždycky a všude. Jedná se jen a pouze o osobní zkušenost.
Nedávno jsem narazil na článek Milana Tychlera, kde rozebíral účinnost jednolivých mixů krmení, které se prodávají pro vnadění konkrétních druhů ryb, například cejnové, ploticové, na kapry, na parmy, na amury, atd. Nějak mě to při nákupu krmení zatím nezajímalo, co je na tom obalu vytištěný za rybu. Spíš jsem se vždycky zkoumal, jestli je to krmení slaný, sladký, světlý, tmavý, hrubý nebo jemný. Maximálně jestli je kaprový nebo spíš na feeder. Upřímně, kdo jde cíleně lovit plotice, aby si kvůli tomu kupoval tříkilovej mix? A z osobní zkušenosti jsem se snad jen jednou cíleně zaměřil na to, že půjdu zkusit parmy. Nakoupil parmový krmení, vybral proudnější úsek řeky, na háček napích kousek tvrdýho sejra, a výsledek se tak nějak nedostavil - brali mi to samí cejni. Takže jsem tu specifikaci podle druhů ryb bral u mixů spíš jako marketingovou záležitost. Objednal jsem si ale tuhle u od Dovitu mezi jinejma i pytel Amurovýho krmení, možná spíš ze zvědavosti čím se to bude lišit od těch, co jsem zatím vyzkoušel. Učinil jsem jeden pokus s amurovým krmením na Rozkoši, ale jsem neměl jedinej záběr, a to ani amuří ani jakejkoli jinej. Nutno říct, je ani tatík na kapráky v ten den záběr nezaznamenal, takže krmení tenkrát asi nehrálo významnou roli :)
Zbylo mi toho amurovýho zázraku ještě půl pytle a tak jsem se rozhod, že tomu dám ještě jednu šanci a vyrazím an písník, kterej zkraje prázdnin obcházel s vláčkou. Potkal jsem tam tehdy chlapíka, se kterým jsem se dal do řeči na téma, jak je rybník míň zarostlej než vloni. Povídal, že letos jsem vysadili amury, aby tu vegetaci trošku poklidili. Když jsem předevčírem dorazil k vodě, světe div se, ale žádný chaluhy k hladině nevyčuhovaly. Zkusmo jsem prohodil před sebou a ani na dně jsem o nic nezadrhával. Amuři zřejmě odvedli dobrou práci. Připravil jsem si amuří mix, zakrmil jsem si flíček před sebou a used. Dvě rybářský posádky vedle mě a další dvě na druhým břehu mi napovídaly, že to tu tak marný asi bejt nemůže.
Začal jsem s pěti červama na háčku a netrvalo snad ani deset minut a vytáh jsem pěknou plotičku. Zopakoval jsem pět červů a na nához další. Byl čas přtvrdit a tak jsem nasadil vlastnoručně vyštípanej tlačenej rohlík na šňůrce pod háček. Během pěti minut mi zabral amur. Memohl mít víc než 45 cm, ale byl to dobrej příslib. Nevím, co jsem to trefil za flek, ale od tý doby jsem se nezastavil. Během mý dvouhodinový rybačky jsem do podběráku dostal deset amurů, z nichž největší měl 52 cm, jednoho cejna a když jsem už nevěděl, čím zaujmout jejich větší bratříčky a nastražil žížalu, přišel se na mě podívat i jeden pěknej okoun. Druhej prut, kterej jsem měl hozenej kousek dál se taky nenechal zahambit, i když výsledek 4 amuři zůstával daleko za standardem :) Tak trošku jsem se zapýřil, když se mě chlapi od vedle přišli zeptat, na co to vlastně chytám. To se mi tedy fakt často nestává.
Vtip je ale v tom, že jsem druhej den, na tom samým místě, v ten samej čas a dokonce i za toho samýho počasí nevytáhl amurů čtrnáct, ale "jen" tři. Asi tušíte, co se od předchozího dne lišilo. Přesně tak, místo amurovýho Dovit mixu jsem měl Lorpio Kapr Scopex-vanilka.
Z nějakýho důvodu, a ten budou asi vědět přesnějc ve firmě Dovit, těm amurům chutnal jejich mix víc. Řek bych, že v tomto případě právem je na obale ten amur vyfocenej. Ověřil jsem na vlastní kůži, a to za podivuhodně šťastných stejných podmínek v oba dva dny (místo, čas, počasí).
Znova opakuju: Netvrdím, že jsem objevil nějakou světobornou novinu. Vůbec neříkám ani to, že amurovej mix přiláká všechny amury z celýho rybníka zrovna ke mě. Může ale určitě pomoct, a z mý zkušenosti říkam, že výrazně - ovšem pouze za jedný důležitý podmínky. Že tam ty ryby jsou nebo jsou aspoň poblíž :) Na příkladu s parmami a příkladu z Rozkoše dokládám, že kde ryby nejsou, ani nejlepší mix nic nezmůže.
Vedle toho, že jsem si do svýho rybářskýho atlasu zařadil další rybí druh, můžu potvrdit z vlastní zkušenosti i to, k čemu došel ve svým článku o speciálních krmících mixech i Milan Tychler - díky a inspiraci ;)
Rybařina po kanadsku
Za letošní rok musím říct, že se mi docházkovej seznam v povolence hezky a rychle plní. Je fajnový počasí a v tejdnu po práci se mi podaří vždycky na pár hodin navečer k vodě zajít. Zvlášť teď dokud je ještě poměrně dlouho světlo. Tenhle tejden jsme tu měli v práci návštěvu z Kanady a tak jsem Mikovi nabídl jestli nechce se mnou na odpoledne k vodě. Aspoň jeden den, vzít třeba s sebou nějaký to pivko, sednout k vodě, pokecat někde jinde než v kanceláři nebo v hospodě.
Mik nadšený rybář samozřejmě souhlasil a já už si začal chystat slovíčka, jak se řekne cejn a plotice anglicky. To bylo totiž to, čeho jsem čekal, že uvidí nejvíc. Opatrně jsem ho připravoval, že tady to není Kanada, a že rozhodně jesetery a lososy, který mi on ukazoval na fotkách v telefonu jak s nima pózuje v náručí tady čekat nemůže. Samozřejmě jsem si musel vyslechnout příběhy o metrových štikách a jezerních pstruzích stejný velikosti, který se úplně běžně v Kanadě na každým vodním rohu vyskytujou. Což mě ale dost uklidnilo, protože jsem se aspoň přesvědčil, že rybářská latina funguje po celým světě stejně.
Vyrazili jsme k Labi. Aby to neměl daleko, sedli jsme si přímo do města. Samozřejmě nechtěje hazardovat se svejma papírama jsem mu vysvětlil jak je to tu s povolenkou, a že si samozřejmě na zkoušku může nějakou to rybu zkusit na prutu přitáhnout, ale lovit budu samozřejmě já. Zdálo se, že nemá problém.
Prvních několik desítek minut po tom, co jsem nahodil se probírala tloušťka silonů na mejch feeder prutech. Stálo mě nekonečný úsilí sehnat argumenty, proč nepoužívám silnější silon než 16tku. Vždyť přece když mi to vezme něco většího okamžitě se to musí urvat. Myslím, že se mi to vysvětlit tak, abych mu aspoň poodkryl nádheru feederu a jemnýho náčiní za celej večer nepodařilo. V Kanadě jsou holt ryby jinýho kalibru a 16tka silon je tam slaboučká i na přivazování rajčat. Argument o nedostatečný výdrži slabejch silonů byl podpořen vzápětí, kdy se špička prutu ohnula tak že šel málem celej do vody. Jednoznačně kapří záběr, vzal jsem za prut a místo tahu ryby jsem stáhnul pouze přetrženej povolenej silon. Marný byly jakýkoli moje spekulace o tom, o co všechno se mohl silon přetrhnout. Mike měl jasno :)
U vody byla pohoda. Zprvu jsem se bál, abych měl Mikovi vůbec co ukázat. Aby se alespoň něco dělo. Nasadil jsem proto nejuniverzálnější nástrahu - červy, a malý háčky, aby když už nic tak aspoň nějaká drobotina uvízla na prutu. Musím říct, že jsem se bál zbytečně. Ryby braly prakticky od začátku a vytvrvale. Vedle obligátních cejnů a plotic všech různejch velikostí se přišel podívat i pěknej jesen, a co jsem ve městě nečekal, dokonce i úhoř. Byl to parádní večer. Mike popíjel svůj energy drink a vypadal spokojeně. Okamžině se chtěl fotit s každou rybou, kterou jsme vytáhli a na internetu hned hledal detaily o druhu. Myslím, že Mike nakonec krásu feederovýho rybaření alespoň trošku pochytil. Druhej den jsme totiž museli jít do rybářskýho obchodu, kde si nakoupil feederový krmítka s tím, že to rozhodně v Kanadě zkusí na kapra. A že se mu tam samozřejmě budou kámoši smát, protože kapr v Kanadě má pověst plevelu a zpracovává se prej jen do psích granulí :)
Mike má tedy domů pěkný suvenýry. Hromadu fotek jemu doposud neznámejch druhů ryb, který může ukázat dětem a já už jsem rád, že jede domů. Příští tejden vyrazím zas někam dál od města, sám... a budu celou dobu mlčet! :)
Revír mého dětství
Na dva volný sváteční dny jsme měli s tátou domluvenou rybačku na Rozkoši. Tatík přes samý zařizování okolo baráku nesmočil snad dva měsíce vlasce a tak bylo na čase ho konečně vytáhnout k vodě. Když jsme tak v úterý seděli kousek od českoskalickýho kempu u vody a koukali na nehybnou hladinu jak zrcadlo a stejně nehybný špičky a policajty, pojali jsme plán na návrat do mýho rybářského dětství. V době mejch prvních nesmělejch rybářskejch náhozů starým prutem značky Tokoz Sol III po tátovi s fenomenálním navijákem Reex jsme nejvíc navštěvovali malej rybníček Krčmařík v Červeným Kostelci. Na výpravu s dětma rybářema nejlepší flek. Takovej brčálník uprostřed polí. Tam jsem pod vedením souseda Drozda napichoval první burizóny a žížaly na dvounávazcové háčky a učil se jak správně zavěsit policajta. Krásný vzpomínky :))
No a tak jsme se s tatíkem shodli, že to pojedeme omrknout a kdyžtak tam druhej den nahodíme. Neměl jsem moc představu v jakým stavu Krčmařík je, přeci jen jsem tam nebyl dobrejch 15 let. Vedle na Broďáku nedávno vzniknul soukromej kaprodrom. O Krčmaříku jsem měl jen mlhavý zprávy, že snad chvilku byl rybníček kosteleckou malou vodou, pak zas že je vypuštěnej a že se čistí, potom zase, že je na něm celoroční hájení. No když jsme dorazili na místo a dali řeč s chlapama, kterejch tam bylo překvapivě hodně, byli jsme mile překvapený. Chlapi revír vesměs chválili. Už na první pohled bylo okolo rybníka čisto, uklizeno, lavičky opravený, voda poměrně čistá a bylo vidět, že chlapi mají i záběry, což byl rozhodně posun od naší mise na Rozkoši :)
Rozhodnuto, druhej den jsme naklusali na 6. hodinu k rybníku i s prutama. Tatík těma svejma jezerníma kaprákama div nepřepažil celej rybník. Vedle nás dva starší chlapi s teleskopama - no uvidíme.
Z rána pekelně fučelo a oproti předchozímu dni byla pěkná zima. Když jsme po půlhodině bez záběru začali přešlapovat zimou po břehu, nějak nám to s tou včerejší chválou od místních nepasovalo dohromady. Takovou malou - ale opravdu jen malou nadějí pro nás bylo, že dědci vedle tahali co deset minut kapry na břeh. No asi to teda nebylo revírem ale náma :)
Padla půl osmá, tatík bez záběru, já několik mikro-plotic a dědkové každej s dvěma kaprama balej kufry a jedou domu nadšený, že maj odchytáno a nemusej tu v tý kose dýl sedět. Otec hbitě bere svůj tripod a šup vedle na dědkovo místo. To byla ta změna, co byla třeba. Rázem záběr na oba pruty naráz a kuk dva kapříci na břehu. Oba ne víc než 40 čísel a tak šup s nima zpátky do vody. I mě se to malinko rozkousalo. Přišel mě potěšit menší lín. Moje další ryba do atlasu. Ještě jsem neměl tu čest a lín, ten potěší rybáře vždycky, to je jasný. Letmý foto, a šup zpátky do rybníka. Za chvilku i kapřík. Zase přibližně podobná velikost jako u tatíka. To už se vedle nás usadil další místní borec a tak jsme mezi záběrama i fajnově pokecali. Půl jedenáctá, kyblíček s krmením je prázdnej a my balíme. Tatík s několika dalšíma kaprama na prutech a u mě ještě další dva líni a kapr.
Nakonec fajnová rybačka. Žádný jatka jako na kaprodromu se nekonaly, ale obzvlášť líni mi zlepšili větrnej a studenej den. Návrat do dětství krásnej. Rybníček Krčmařík prokouknul a je vidět, že se o něj místní rybáři hezky staraj. Jen tak dál hoši. Rád se zas vrátim, příště třeba s burizonama :)
Jak jsem potkal úhoře
Shodou okolností jsem nedávno natrefil na článek o lovu úhořů. Vždycky mě tenhle tajemnej tvor fascinoval. Ve článku autor popisoval líté souboje s úhořem, kterej se pokaždý snaží vykroutit z háčku jakýmkoli možným i nemožným způsobem a hledá kdejakou skulinu mezi kamenama nebo větev kam by se vsoukal a uniknul podběráku. Nástraha jasná, žížaly jakýkoli velikosti. I když na ně zkouším chytat skoro pokaždý, kdy jsem u vody, nikdy jsem na úhoře ještě nenarazil. Je pravda, že jsem na ně prakticky nikdy přímo necílil. Do tmy u vody moc často nebejvám a v článku jsem se dočet, že úhoří doba krmení nastává prakticky výhradně po setmění neboť, a teď cituji: "Jde o dokonalého predátora" :)
Po delší době jsem zavítal na mnou už jednou objevený a ozkoušený revír, rybníček v Levínské Olešnici. Vloni na podzim, když jsem tu byl naposled jsem si užil moc fajn půlden s kapřím dorostem. Tentokrát ovšem počasí takřka letní a já měl skoro celej den na chytání. Usedl jsem pod strom do stínu a nahodil svoje dva feedery. Protože jsem tu plánoval být celý den, zaházel jsem si jedno místo vařenou kukuřicí, řepkou a pšenicí v naději, že se třeba objeví nějakej větší kapřík nebo amur. Místní organizace se na svejch stránkách holedbá, že i takové ryby ve svým rybníčku má, tak proč ne. Druhej proutek jsem hodil více méně na náhodu poblíž břehu. Postupně jsem na předkrmený místo doplňoval šrot s červama a tak nějak jsem si chtěl užít pěknou pohodovou feedrařinu na stojatý vodě, třeba i s plotičkama, cejnama nebo prostě s čímkoli, co přijde.